Roku 1933 byla na trati Křimov – Reitzenhain vybudována nová zastávka u vesnice Menhartice (Märzdorf). Rozhodl jsem se zapátrat v minulosti této kdysi nemalé obce a přinést pár řádků z historie. Budoucí vývoj modulového kolejiště směrem na Křimov nasvědčuje tomu, že zastávka Menhartice bude s velkou pravděpodobností v budoucnu opět vybudována (v modelovém měřítku ;).

První písemná zpráva je z roku 1281. Ves se kdysi jmenovala Meinhardesdorf (Meinhardova ves) a zřejmě byla německého původu. Ves patřila pod působnost Hory sv. Šebestiána a byla od něj vzdálena asi 3km.

Vesnice měla dvě části. Starší část měla tvar okrouhlice a bydleli tu převážně zemědělci. Zdroj obživy jim poskytoval převážně chov dobytka, ale dařilo se bramborám, zelí, tuřínu, v menší míře i ovsu a žitu. Později se rozšířilo pěstování lnu. Byla zde kaplička zasvěcená sv. Floriánovi a mše v ní sloužíval farář z Hory sv. Šebestiána. Ne nadarmo byla kaple zasvěcena sv. Florianovi. Byl patronem profesí související s ohněm, proto v Menharticích působili dobrovnolní hasiči. Stávala tu školní budova čp6. Jednotřídka, později dvoutřídka. Do měšťanské školy děti chodily do Hory sv. Šebestiána pěšky nebo jezdili vlakem. Byl tu pomník císaře Josefa II z roku 1882.

Novější část tvořila ulice, vycházející z návsi na JV směrem k jednomu ze tří menhartických rybníků. V této části bydeli dělníci pracující v lese nebo na dráze. Řada obyvatel si přivydělávala námezdní prací v lesích patřících Chomutovu. Byl tu pomník první světové války z roku 1925.

Západně od obce stála železniční zastávka se dvěma strážními domky. Studna u strážního domku čp37 v době sucha vysychala. Druhý strážní domek měl čp38. Fotografie z těchto míst se nám najít nepodařilo.

Zánik obce je podobný těm ostatním z období po druhé světové válce. Faktem pro konec je to, že četnická stanice, pošta, lékař i lékarna byla v obci Hora sv. Šebestiána. Lidé začali postupně odcházet za průmyslem, kde byly větší možnosti výdělku. Zdroj obživy zemědělců a lesáků nestačil. Počet obyvatel neustále klesal a po odsunu německého obyvatelstva se Menhartice již nepodařilo dosídlit. Místo bylo odlehlé, velmi špatně přístupné v zimě a vše završilo až zrušení železniční trati. Počátkem 50. let bylo rozhodnuto o výstavbě vodní nádrže Křimov, a tím rozhodnuto i o zrušení Menhartic, ležících v 2. ochranném pásmu. Dělníci ze Slovenska, kteří pracovali na stavbě přehrady, dostali povolení odvézt si z Menhartic stavební materiál na obnovu svých válkou poničených domů. Materiál odváželi po železnici. Psal se rok 1955 a Menhartice již neexistovaly.

Jak jsem se již zmínil, v jedné z budov působil spolek dobrovolných hasičů, který zasahoval při požárech v širokém okolí. Byl založen již roku 1880 a váže se k němu velmi zajímavá historka, kterou jsem našel v příspěvku pana Vaška v časopise Památky, příroda, život vydávané okresním muzeem v Chomutově.
Roku 1925, 9. srpna se v neděli konala událost hasičského sboru. Mehartice chtěli koupit hasičům novou motorovou stříkačku. S firmou Herold z Chomutova bylo domluveno její předvedení a porovnání s tou, kterou měli hasiči v Hoře sv. Šebestiána. Početní návštěvníci a hasičské spolky se dostavili do Menhartic z celého okolí a od rána již začali přípravy na velkolepou akci.

„Byly položeny hadice v horní části vsi. Jeden vodní proud se rozlil za domem pana Maxe Manna (čp18) až na vzadu ležící stodolu.“

Ve dvě hodiny odpoledne byly předvedeny u místního rybníku stříkačky vedení hasičského sboru z Hory sv. Šebestiána a nové stříkačky firmy Herold. Byly stejně velké, minutový výkon až 1000 litrů.

„Proud vody fladerovské stříkačky dosáhl z rybníku až ke štítu domu čp1, kdežto heroldovská stříkačka tento dostřik úplně nedosáhla … do výše obráceny, vyháněly do vzduchu mohutné proudy skoro ještě jednou tak vysoké jako budova školy.„

Stříkačka chomutovské firmy přesvědčila a následovala objednávka. Hned po té se šlo do hospody, kde proběhla i taneční zábava. Hospodský si mnul ruce, protože mu tato událost přinesla tučný výnos 🙂

„1940 se voda z obecní studny nemohla používat, protože do ní pronikla močůvka“

Použitá literatura :
1) BITNEROVÁ Z., Zaniklé obce Chomutovska, VII. Díl, AKORD Chomutov, 2000
2)VAŠEK V., Příspěvek k historii krušnohorského obecního hasičstva. Příklad Menhartic, Památky Příroda Život 2014, ročník 46, Oblastní muzeum v Chomutově, vydáno 2014