Fardyho vagonka – Stavebnice služebního vozu Ddy 6-4804 až 6-4825 z roku 1902

Po delším vývoji byla vyhotovena nultá desetikusová stavebnice služebního vozu Ddy z roku 1902. Stavebnice byla vyvinuta Malou železnicí s.r.o. pro náš klub usTTi.cz a námi bude také výhradně distribuována. Stavebnice je řešena tradičním způsobem technologií laser cut.

Základní díly jsou z plastu tl. 1 mm nebo 0,5 mm a zbývající díly z kartonu 0,3 mm. Stavebnice je konstruována, na rozdíl od většiny stavebnic od Malé železnice s.r.o. , pro použití dvojkolí o průměru 8,3 mm, což odpovídá skutečnému průměru 1000 mm. Konstrukce pojezdu při správném sestavení pravděpodobně umožní průjezd obloukem 286 mm, ale pojezd vyloženě na mé přání (aby se zabránilo konstrukčním šílenostem, které jediné toto hladce umožní) není pro tento poloměr konstruován a v soupravě vůz nemusí bezpečně projet tak malým poloměrem oblouku. Pojezd je vyvinut pro modulový provoz s většími poloměry oblouků. Sestavení stavebnice vyžaduje již jisté zkušenosti a pokročilejší modelářskou zručnost – kéž bych ji už konečně měl. Občas je nutné „dvakrát popřemýšlet a jednou lepit“, což jsem, jak dále z fotografií uvidíte, občas neučinil.

Než se rozhodnete pro stavbu a vyčleníte si na ni čas, tak třeba den – lépe dva dny – předem si udělejte přípravu spočívající v tom, že si slepíte nosnou část pojezdu vozu sestávající ze základního plastového dílu s výřezy pro okolky dvojkolí a kartonového spodního dílu pojezdu s naznačenými prkny, na který se přilepí ještě díl naznačující spodní trámoví pojezdu. Pak vše na den – dva nebo i déle – zatížíte. Mezi kartonovou (více roztažnou) a plastovou vrstvou vzniká pnutí, které díl umí pěkně prohnout. Částečně to řeším tak, že větší plochy lepím karton na plast Herkulesem, namísto toluenovou směsí či jiným použitelným „vonítkem“. Další takovou koncepční radou je zvážení, jestli skříň slepím včetně střechy a nenalepím spodní podlahu, nebo nalepím spodní podlahu a nechám do poslední chvíle oddělitelnou střechu. Je to proto, že si musím nechat přístup pro nalepení a upevnění okenních rámů a zasklení oken, který je možný tedy buď zespoda nebo ze shora. Vyzkoušel jsem obě možnosti. Pokud nepřilepím podlahu, tak po dokončení modelu se hůř připevňuje – kvůli přečnívajícímu kartonu podlahy do dveřních otvorů (skříň je třeba trochu vyhnout), zato lépe sedí střecha a partie pod ní. Celkově si myslím, že obě alternativy jsou vhodné. Každá má své pro a své proti.

Vlastní stavba má několik kroků, které fakt nejsou intuitivní, a je lépe si v návodě přečíst, jak se to má slepit, než si v něm následně přečíst, jak se to slepit mělo.

foto č.1 – výřezky plastových dílů skříně a pojezdu

foto č. 2 – kartonové díly skříně, kartonové rámy oken (žlutý karton), upevňovací díly oken na šedém kartonu, na kterém jsou i díly listových pružin a ložiskových domků plus střešní lávka, sáček se závažím a ložiskovými mosaznými pouzdry a průhledný díl imitující skla oken

foto č. 3 – autor návodu se snaží bez zranění vypilovat svoji zručnost, což ještě pár let zabere…

foto č. 4 – oddělené plastové díly skříně a střechy. Tentokrát jsem se rozhodl nechat si přístup pro zasklívání zespoda, takže horní díl na fotografii jsem zatím nelepil, ale složil jsem základ střechy

Začneme stavbou skříně a střechy. Střecha i skříň mají svá úskalí. Začneme tím, že si základ střechy sestávající ze dvou dílů vůči sobě správně nastavíme :

  • spodní díl, který je užší ale je ze silnějšího plastu, a je u něj jedno, co je spodní strana a co vrchní
  • vrchní díl, je širší ale je z tenčího plastu. Vrchní strana má na delších okrajích podélné rýhy

Podélné rýhy naznačují, že jde o okap, čili po dokončení stavby tato část střešního dílu podél vozu trošku „trčí“ a předstírá okap. Dále je důležité, abyste si otvory pro žebra střechy dobře slícovali, jinak nebudou žebra po nalepení směrovat kolmo vzhůru. Dalším úskalím střechy je, že žeber je 8 + 1, čili jedno žebro je jiné (viz fotografii č. 4, na které je toto žebro oddělené od ostatních). Já jsem zde dvakrát nepřemýšlel a jednou lepil. Když si pořádně prohlédnete následující fotku (č. 5) tak zjistíte, že na střeše mám 8 žeber. Jedno jsem zapomněl oddělit z rámečků, to jiné žebro jsem normálně přilepil tam, kam jsem neměl. Chybějící a dodatečně oddělené žebro jsem si pak musel upravit a dát na správné místo, a to hned za čelní díl představku.

foto č. 5 – Nelekejte se, že čelní plastový díl představku nedosahuje výšky toho devátého žebra. Čelní díl představku z kartonu vše srovná, jak uvidíme dále

Skříň má dvě úskalí v tom, že dvojité okno oddílu pro vlakvedoucího je na té straně skříně, na které je při pohledu z boku představek napravo, a malé čelní okno za představkem je vlevo na té straně, na které není WC, čili na té straně, na které je dvojité okno (po vzoru starého známého německého pořekadla „pravá ruka je ta, na které je palec vlevo“).

Zde je potřeba upozornit na drobnou technickou závadu, která bude v sériových výpalcích stavebnice odstraněna – zámek pro uchycení podlahy skříně se roh-na-roh potkal s výřezem pro střední dveře a díl zde nedrží.

Zároveň se skříní a střechou jsem sestavil podlahu skříně. Ta sestává z dolního plastového dílu a horního kartonového dílu s prkny. Do tohoto dílu se vlepí přepážka a stěny WC. Přilepení střechy místo přilepení podlahy jsem zvolil i kvůli stříkání. Tuto součást vozu (foto č. 5 – vpravo) bude vhodné nastříkat samostatně okrovou barvou a až potom jej přilepit napevno po zasklení oken. Zespoda dílu podlahy je výřez pro závaží. Po všech zkušenostech ho lepím vteřinovým lepidlem. Herkules časem povolí a závaží blembá, toluenová směs způsobí značné, ale opravdu značné pnutí s následnou tendenci k průhybu. Rozpuštěný plast v perchloretylenu model brzy zničí stočením takřka do půlkruhu.

foto č. 6 – díly pojezdu, při jehož sestavení je třeba třikrát přemýšlet

V horní části fotografie je vzhůru nohama základní sestava pojezdu – dole základní plastový díl s výřezy pro okolky dvojkolí, na něm Herkulesem nalepený kartonový díl s naznačenými prkny a na něm plastový díl s trámky konstrukce pojezdu. Toto je to, co je dobré na den-až čtyři (já vím, pořád přidávám, ale vím co říkám) dostatečně zatížit. Jsou vlepeny díly s brzdovými zdržemi (doufám, že se to tak jmenuje), a pozor! Dva ze čtyř dílů středních rozsoch středního dvojkolí.

Uchycení středního dvojkolí je řešeno tak, že:

  • krajní rozsochy mají jen jednu vrstvu a jsou takřka potěmkinovské – bez ložiskových pouzder
  • dvojkolí nesou dvoje vnitřní rozsochy, každá sestávající ze dvou dílů
  • vnější díly vnitřních rozsoch mají zarážku seshora a na fotce jsou připevněny k pojezdu
  • vnitřní díly vnitřních rozsoch mají zarážku zespoda a logicky se přilepí až nakonec po nastříkání

Ve stavebnici jsou dvě sady dílů vnitřních rozsoch – jedna sada pro dvojkolí, které má osičku o průměru 1,5 mm a druhá sada pro uchycení dvojkolí s osičkou o průměru 2 mm. Sady dílů jsou od sebe snadno rozeznatelné.

foto č. 7 – podvozek

Při lepení rozsoch, podélníků a čelníků je třeba si dát velký pozor na :

  • úzký čelník musí být dál od drobných dírek na podélníku pro uchycení střední stupačky
  • čelníky, které mají celkem čtyři díly tří délek. Není to na první pohled zřejmé!
  • na oddělení dílků listových pružin z rámečku. Krajní úchytky se odlamují!

Krajní rozsochy jsou ze dvou vrstev. Kdo si myslí, že model bude hezčí bez vnějších vrstev, jako jsem si myslel já, se zlou potáže. Nebude dost místa pro zapadnutí hrotů osičky do ložiskových pouzder a rozsochy budou nepřirozeně vyhnuté směrem ven. U středních rozsoch nelepíme do otvorů ložisková mosazná pouzdra! Cílem je vytvořit díru, do které se bude zasouvat osička s hrotem (pokud ho neubrousíme) při jízdě obloukem. Pro pokusy s jízdou po tramvajové trati o poloměru 286 mm je nutné hroty osiček ubrousit až na hranu kola. Před nalepením vnějších rozsoch doporučuji cca o 1 mm zkrátit vnitřní svislé prvky konstrukce rozsoch, aby nám nezakrývaly zámky pro uchycení podlahy či otvory pro uchycení stupaček, jako mě na fotce.

Aby vše na sebe krásně pasovalo, doporučuji dát si před sebe na bok sestavenou skříň. Pod ni příslušný podélník a natočit ho tak, aby otvory v něm pro stupačky byly správně vycentrované. Pod podélník si dát vnější rozsochy, aby bylo zřejmé, co znamená nalepit je zvnějšku. A pod vnější rozsochy si dát mosazná pouzdra, aby bylo zřejmé, co znamená nalepit je z vnitřku.

Čelníky pojezdu na fotografii vidět nejsou, ale slepí se takto :

  • široký čelník sestává z širokého dílu a na ten se nalepí jeden ze dvou stejně dlouhých užších dílů
  • úzký čelník sestává z druhého ze dvou nejužších dílů a dílu, který je o 1 mm širší

Jednotlivé díly čelníků lze poznat dle toho, jak daleko od krajních hran jsou otvory pro nárazníky.

Vrátíme se ke stavbě skříně nalepením vnějších kartonových dílů.

foto č. 8

Jak vidíte, na fotografii je již nalepeno deváté, čili krajní žebro čela s představkem. Metodou pokusů a omylů jsem zjistil, že skříň je třeba polepovat takto: Nejdřív čelo představku, pak dveře představku, pak čela za představkem, pak boční stěny a nakonec zadní čelo. Mělo by to vyjít (některé díly musí být delší o 2 x 0,3 mm tloušťku kartonu a jiné ne, aby to mělo logiku). Nicméně je možné si to nasucho vyzkoušet.

Díly na další fotce č. 9 jsou díly, které lze na skříň nalepit před zasklením. Opět jsem přemýšlel jen jednou, dveře si nastavil tak jak je na fotce vidíte a výsledek byl ten, že otvor pro kliku středních dveří mám na opačné straně než jsou madla pro otevírání dveří. Následovalo přilepení Herkulesem a zkáza byla dokonána. Na skříň lze ještě nalepit díly dveří psinců. Panty jsou na straně přilehlé ke konci vozu, díl má naznačené kliky, ty tedy budou na straně ke středu vozu.

foto č. 9

Zelené rámy oken jsou ve stavebnici dva, je to reziduum po předchozích fázích vývoje. Na vůz lze umístit jen jeden a patří na levé čelo za představkem, kde je výhledové okno. Slepíme si k sobě díly dveří. Pečlivě aby hrany lícovaly. Madla vyhneme směrem nahoru a zakápneme troškou Herkulesu, aby se zachytily o hranu vnějšího dílu dveří a pěkně odstávaly. Součástí stavebnice jsou i další tři díly madel, ale to jsou zbytky po předcházejícím vývoji. Díly dveří mají v sobě otvory, které využijí ti modeláři, kteří si doplní madla drátěná. V tom případě se odřežou papírová madla, otvory se doprovrtají do obou vrstev dveří a umístí se do nich drátěná madla. Dva úzké pásky na fotografii tvoří horní kryt středních dveří.

foto č. 10 -způsob přilepení středních dveří

Střední dveře je nutné přilepit tak, že se na obou stranách vozu šibují směrem k zúženému představku!

Při tvorbě tohoto návodu již nebyl čas model nastříkat. Stříkání musí přijít v této fázi:

  • skříň na zeleno
  • střechu nejspíš šedou, možná bílou, ale až po jejím dokončení (viz níže) ?
  • nepřilepené rámy oken okrovou nebo nechat nenastříkané
  • nepřilepené díly dveří představku a čelních dveří konců vozu zelenou
  • díly přechodových můstků a tabulí středních dveří černou
  • podlahu skříně , přepážku a stěny WC bych udělal okrovou

Po zaschnutí je nutné vůz zasklít, a to takto:

  • žluté nebo okrové rámy oken boků skříně se umístí zevnitř vozu
  • žluté nebo okrové rámy oken dveří čelních a dveří bočních na představku se zapasují zvnějšku

Z toho vyplývá, že díry pro okna v kartonových dílech skříně jsou menší než díry v plastových dílech na bocích skříně, a větší na čelech skříně a u dveří představku.

Po umístění rámů oken můžeme všechny okna zevnitř zasklít a plastová skla zajistit zevnitř rámečky z šedého kartonu, které jsou přesně padnoucí do otvorů pro okna v plastových dílech skříně.

Dolepíme vnější díly skříně, čili čelní dveře s díly přechodových můstků, boční dveře představků.

Střechu jsem si nechal nakonec. Já ji povařím v horké vodě upnutou kolem trubky patřičného průměru, aby získala trvale zaoblený tvar, pak se na ni přilepí naznačené plátování, a to buď z tenkých drátků nebo s využitím kartonového dílu s jemnými pásky. Rýhy pro jejich umístění jsou na střeše naznačeny. Před nalepením povařeného oblého dílu střechy přilepíme střešní páteř. Pokud máme žebra kolmo vzhůru, páteř lehce zacvakneme do všech otvorů v žebrech a na čelech skříně a zatlačíme oproti rovné ploše. Střechu, na rozdíl od mnohých ostatních, tak budeme mít krásně nepokřivenou…

Na pojezd doplníme stupačky, nastříkáme jej načerno, nasadíme dvojkolí, přilepíme vnitřní díly vnitřních rozsoch, aby střední dvojkolí nevypadávalo. Slepíme vše dohromady, připevníme kinematiky spřáhel a jezdíme, čekajíce na obtisky s popisy vozu, které budou…

Poslední fázi návodu doplním ihned poté, co budeme mít s kolegy domluven stříkací den a model nastříkám a dokončím. Snad jsem vyčerpal pouze téma, nikoliv čtenáře.

Uncle Fardy

Příspěvek byl publikován v rubrice Fárdyho vagonka a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.