REPORT – Zákupy 2018

Jaké jsou dojmy z letošního setkání klubu Zababov v Zákupech očima ústeckých modelářů? Každoroční setkání přátel, kolegů a nadšenců z celé republiky. Mnoho zážitků, zkušeností, zajímavých chvil v rozšířené dimenzi modelařiny. Provoz dle reálných parametrů, jízdních řádů a pravidel je nejen zajímavý, ale také velmi návykový. Ostatně jako modelařina sama :)

Příjezd do Zákup byl velmi mrazivý. Stejně jako odjezd pokrytý sněhovou nadílkou. To píšu na úvod proto, abychom se mohli zahřát v provozem vytopené sportovní hale mateřské a základní školy v Zákupech. Prostory pro konání této akce je již tradiční a koná se každý rok. Pro nás – ústecké modeláře – je to již 4. ročník.

fotogalerie z jednotlivých ročníků

2015201620172018

To, že si mám vzít přezuvky, už jsem věděl. Ale platí pravidlo, že se vždy musí něco zapomenout, ať už je to cokoliv. Protože jen Chuck Norris nic zapomínat nepotřebuje. Visačku mi zlaté ruce Zorky ovšem operativně vystavily. Po příchodu jsme si udělali kolečko, rychle zmapovali layout, vozidla, známé i poloznámé tváře.

S kolegou Fardym se shodneme, že letošní setkání bylo klidnější s optimálním počtem účastníků. Na sále nebylo tolik narváno a jak jsem si všiml, i z řad návštěvníku jejich počet odpovídal mrazivé teplotě venku. Rozestavění modulů bylo řešeno zajímavě.

Jeden úsek vedl přes Boreczek dále k polským sousedům. Zde jsem zažil několik perných chvil s osobním vlakem pendlujícím mezi dvěma stanicemi. Poprvé jsem jako nezkušený strojvůdce projel neexistující návěstidlo do Thomastalu. Relativní chyba. Podruhé se porouchala parní lokomotiva a tak se musela doslova „nasadit“ jiná. Na dieslový pohon. Trochu mě mrzelo, že jsem si tento okamžik neužil se vší parádou: tzn. přijede posun, odtáhne se nefunkční pára, přijede náhrada, či jiné zajímavé řešení. Ale chápu to. Někdy není čas hrát si na realitu. I velká zpoždění kvůli protijedoucímu vlaku zažil asi každý a je super, že množství souprav tuto možnost umožňuje.

Asi nejnáročnější byla pro Fardyho jízda rychlíku taženého štokrem z Bělé pod Bezdězem. Fardy udělal velký okruh po celé tělocvičně. Problematický provoz parních lokomotiv hnaných tendrem se projevoval po celé délce trati. „To si zaslouží hlubší analýzu. Nelze to konstatovat bez analýzy příčin. Lokomotivy měly problém s přejezdy mezi moduly, prokluzování kol na trati, menší a nepravidelný tah při tažení delších souprav než diesely. Bylo časté rozpojování souprav.“ Byla to velmi dramatická jízda, často musela být použita pomocná přípřež. I malý vetřelec na trati se objevil a na chvíli zablokoval provoz :)

Velmi moc se mi líbil „express“ jehož cílem byla prezidentská návštěva v Karlštejně. Příjezd do stanice obohacený o státnickou hudbu umocnil tento okamžik. Ozvučení se mi jevilo jako velmi hezké zpestření.

Nepodařilo se mi jako strojvůdci dostat se do všech stanic na současném layoutu. Bělé pod Bezdězem, České Skalice i na konce některých odbočných větví. Přidělování jízdních řádů jsem čistě nechal v rukou Zorky a nediktoval jsem si, co chci nebo co nechci. Faktor náhody pro mě byl zábavný. Další můj výběr padl na nákladní provoz. Ve stanicích Světlá a Martinice jsem zažil velmi zajímavé řazení, spojování a rozpojování vagonů. Šichta trvala dvě a půl hodiny modelového času. Musím uznat, že vytváření těchto situací je zajímavé pro obsluhu stanice. I z hlediska stresu, kdy uzlem projíždí celkem četná osobní doprava i nákladní přeprava.

Vše, co jsem doposud popsal, je jen zlomek toho, co to v nás zanechalo a co jsme zažili. Měli jsme možnost si sami vyzkoušet, jaké to je se „aktivně“ podílet na provozu. Tedy dodržovat stanovená pravidla a umět mezi sebou komunikovat. Někteří z nás si zopakovali i to, jak je důležitá důslednost. Nutnost brát celý provoz ne jako malý kluk, ale jako opravdový strojvůdce. Udržovat morálku, disciplínu, dodržovat čas, umět přijmout kritiku, nebrat věci osobně, ale s humorem. Učit se stále novým věcem, získávat zkušenosti a prohlubovat kořeny.

Ještě uvedu některé postřehy od Fardyho a modelářů, se kterými jsme měli možnost pohovořit:

  • Relativně velmi málo vozidel postavených samotnými modeláři, lokomotiv i
    vagonů, na rozdíl od minulých let. To málo co ale bylo k vidění, byly
    špičkové modely případně úpravy továrních modelů.
  • Soupravy se příliš často rozpojovaly – pokládka kolejí? Špatné nastavení
    spřáhel? „Schody“ na hranicích modulů?
  • Do budoucna popřemýšlet o  „mezičasové“ větvi. Např z třetí do druhé epochy. Jen s parním provozem a dobovými vagony.
  • Fardy nechal klíče od bytu v šatně a vzpomněl si na ně až při příjezdu do Ústí nad Labem.

Na setkání byla valná část našeho klubu usTTi a naše pozvání přijali i modeláři z Oseku.

Musím poděkovat všem realizátorům takového setkání a vůbec celé komunitě těchto lidí. Kromě místních veteránů, pupkáčů, dědečků, tatínků i maminek byly přitomny i mnohé děti, jejichž výkony jak v oblasti strojvůdců nebo provozu stanice musím ocenit. Moc si vážíme toho, že se můžeme považovat za její součást. Doufáme, že příští ročník již zažijeme to „pravé“ setkání se vším všudy a zažijeme ten správný pres. Velkou oslavu na počest prvního vlaku, který přijede na Horu sv. Šebestiána, si určitě také užijeme ;-)

 

Příspěvek byl publikován v rubrice akce a jeho autorem je Ladislav Kovář. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.