Dojmy z provozu stanice Hory sv. Šebestiána na historicky prvním modulovém setkání klubu Zababov, které se konalo v termínu od středy 13. března do neděle 17. března v obci Zákupy. Ve sportovní hale místní základní školy proběhla stavba layoutu, setkání s přáteli a velkolepá oslava ke zprovoznění stanice.
Příprava na příjezd do Zákup probíhala už od středy ráno v Povrlech, kdy jsme veškeré krabice, moduly, a zbytečnosti (jak se později ukázalo) spolu s několika žáky naší školy přenesli k hlavní bráně. Nakládka i transport do Zákup byl hladký. Přeravní boxy se osvědčily a na silnicích žádné větší díry nebyly. Obava z toho, jak to moduly přežijí tedy byla lichá. Jako jedni z prvních jsme byli na místě spolu s Mílou Píckou, který stepoval před vchodem do haly hledajíce klíče od dveří, které se ukázaly býti odemčené 🙂
V tělocvičně jsme si určili z layoutu místo přibližné lokace a věci naházeli na jednu hromadu. Bylo tam až podezřele prázdno a ticho signalizovalo blížící se bouři. Postupně se plnilo parkoviště a v tělocvičně začalo být to správné živo a rušno. Na pokyn jsem tedy začal s kompletací stanice. Projevila se zde pravidelná příprava (tedy sestavení a rozebrání stanice). Absolvuji ji pravidelně v naší dílně. Měl jsem to tedy zmáknuté docela rychle. Ovšem ani poctivá příprava před odjezdem nezabránila tomu, že jsem stejně zapomněl kus modulového nábytku. Ještě že mám toho Zdendu, který nasedl do auta a přivezl tři police mezi nohy 🙂
Jak to vypadá při stavbě layoutu se můžete podívat v tomto krátkém videu procházky po tělocvičně.
Po samotné stavbě layoutu (neboli všech modulů dohromady) probíha fáze zapojení elektrického, instalování telefonní ústředny, přidělení LN boxů (zdířky, kam si strojvůdci zapojují ovládání lokomotiv) a dalších X věcí, kterým nerozumím nebo do nichž nevidím. Můj obdiv patří všem organizátorům, protože vše fungovalo tak, jak má. Detailnější informace o přípravě, stavbě a průběhu setkání se jistě objeví na stránkách zababov.cz
Se samotným ježděním se začalo po úvodní poradě, rozdáním jízdních řádů na modelové dny a přidělením telefonního čísla naší stanice. Jednotný čas byl 1:4 tedy 4krát rychlejší než ve skutečnosti. Pocit, který jsem zažíval při prvním zaznění telefonu, byl ohromující. Ze sousedních stanic Tomášov a Radost mi byly nabízeny osobní vlaky, manipulační vlaky, průjezdy rychlíků i mimořádné soupravy. V těchto momentech musím poděkovat kolegům ze sekce N, kteří mi byli nápomocní a doslova mě učili, jak na obsluhu stanice. Kluci mockrát díky za nové zkušenosti a nově nabyté dovednosti.
Na následujícím obrázku vidíte stanici z mého pohledu (tzn. z pohledu obsluhy stanice). Ovladací pult fungoval za jedna (díky Pavle). Během setkání jsme ještě ladili rozmístění úchytů na ovladače a dodnes mi v uších zvoní telefon. Ve sluchátku s velmi příjemnou komunikací a obsluhou sousedních stanic. Bylo to prostě úžasný! Na obrázku ještě chybí jízdní řád a grafikon, ve kterém jsem se docela rychle zorientoval a jeho čtení není vůbec náročné.
kolem desáté hodiny nemodelového času byl ze stanice Bělá pod Bezdězem vypraven protokolární vlak s hosty, jehož cílem byla stanice Hora sv. Šebestiána. V okamžik příjezdu tohoto vlaku zazněla famfára a vystoupili hosté. V tento slavnostní moment jsme se všichni přiťukli vzácným mokem a oslavili zprovoznění stanice Hory sv. Šebestiána do pozdních nočních hodin. Chtěl bych poděkovat všem lidem, kteří byli do tohoto projektu nějakým způsobem zainteresovaní, ostatním modelářům za jejich rady, všem podporovatelům, fanouškům a kritikům. Konkrérně chci zmínit jednoho člověka, který se mnou celé dva roky stanici stavěl. Je jím Honza Lacina. Díky němu jsou v perfektním stavu položeny koleje a díky němu a jeho znalostem jsou veškeré orgány modulů pro obdiv. Díky Honzo, dokázali jsme to!
V následujících dnech tělocvičnu navštivilo nemálo hostů. Děkujeme za milá slova i gesta. Provoz i jízdní řád mi postupně začínal přecházet do krve. I když nebylo na natáčení videí a focení tolik času jako za dob „čumilství“, něco málo se stihnout dalo. Naší fotogalerii zaplnily snímky z letošního ročníku, podívat se můžete sami. V tomto článku zveřejňuji alespoň krátké video s momenty z provozu, které jsem zachytil.
Když už po několika dnech bylo vše pořádně zajeté, strojvůdci i obsluhy zocelené, nastal den poslední, nejsmutnější z celého setkání. Jezdilo se do oběda a pak se vše začalo nemilosrdně balit. Fyzické cvičení zoceluje duši – balení mi zabralo přibližně hodinu a půl. Naházeli jsme věci do auta a úplným posledním aktem bylo se všemi se rozloučit. Ještě jednou děkuji za skvělé přijetí, za to, že můžu být členem sekce TT-ČSD Zababov a pocit, že patřím mezi vás. Stvrzeno podáním ruky. Tak zase příště, bando! Těším se už teď.
[gs-fb-comments]