Zahájení modelářské sezóny 19/20 # Před 144 lety byl zahájen provoz na na trati Křímov – Reitzenhain

23. srpna byl zahájen provoz na trati z Křímova do hraničního Reitzenhainu. V krátkosti si připomeňme, proč byla tato odbočka realizována. Buštěhradská železniční společnost trať vybudovala jako třetí tepnu k saské železniční síti z důvodů stále narustající přepravy minerálů – uhlí. Přetížené vejprtské trati se po otevření tohoto úseku přeci jen trochu ulevilo. Pro město Hora Sv. Šebestiána, spíše pro jejich obyvatele, to ovšem nebylo nic příjemného. Přes tehdy dvojkolejnou výhybnu Hora Sv. Šebestiána se do Reitzenhainu proháněly nákladní vlaky jeden za druhým. Od rána do večera. Městu přinesla trať práci, rozkvět, mnohá dobrodružství spolu s osudovými okamžiky.

23. srpna je také jedinečná příležitost vydat článek právě v tento den. Zahájit modelářskou sezónu a podívat se na to, jaká je současnost i blízká budoucnost. Bude to brzy pět let od doby, kdy se zabýváme projektem modulovky 137. Vše plyne tak, jak má – tzn. rychle.

Ve Fardyho vagonce, po letní restruktualizaci svých dílen, se rozběhly práce na projektech nedokončených i projektech nových. Vagonka FaTTva otevřela novou dílnu, a tak budou práce na vagonech probíhat již na dvou místech. Zvýší se tím produktivita a rychlost stavby vagonů. Mimo jiné vozový park posílila pára 413! Tato nákladní lokomotiva byla pravidelně k vidění na kolejích s nákladem uhlí. Ale i s prázdnými vagony směřujícími zpět ke zdroji uhlí – tedy na sokolovsko. Krásný kousek a první pára, která ke trati patří!

Nádraží i trať obhospodařovali přednosta stanice, výpravčí, vozmistr, traťmistr, výhybkáři, závorář a traťoví dělníci. Buď trvale bydleli i se svými rodinami ve strážních domcích, nebo pracovali na směny a žili ve služebních bytech ve staniční budově. To jsou hrdinové budoucích příběhů, o kterých jsem se zmiňoval již v předcházejících článcích. Vozmistr Ludvik Meerrettich v současnosti bydlí v přívěsu u kolejí. Ludvik rekonstruuje bydlení ve vechtru u mostu. Traťmistr Zdeslav Aulitz tu žije se svojí rodinou také ve vechtru a dělník Thomas Loukotz je prozatím v azylu u Ludvika Meerretticha. Nápadů na ztvárnění příběhů a dalších postav je dost.

Během letních prázdnin jsem celkem pravidelně informoval o splněných i nedokončených cílech v různé fázi rozpracovanosti. Stoprocentní dokončení je nutné brát s rezervou, protože práce na detailech bude pokračovat asi do nekonečna 🙂 Aktuálně je stav prací na modulech následující :

Podklady pro vegetativní epochu již shromažďuji a důsledně rozmýšlím, kde co bude. Les, pole, vegetace kolem cest, náspů, přechody z pole do lesa, potok. Není na škodu brát dobové materiály a znovu dokola si je prohlížet. Rámcovým vzorem nadále zůstává geometrický plán ve kterém jsme již rozlouskli všechny záhady (viz skládka uhlí a přístřešek pro traťové dělníky).

V současné době pokračují práce na zaštěrkování kolejiva. Jak jsem se již zmiňoval mezi svými kolegy i na sociálních sítích. Patinace pražců a štěrkování není modelařina, nýbrž otrocká práce. Neušetřím si jednu chybu, které jsem se mimochodem dopustil před pár dny. Nevědomky jsem při štěrkování sáhl po jiné nádobě se štěrkem. Dnes jsem prozřel. Byl na mne seslán hněv boží! Různé odstíny štěrku na jedné koleji. Neexistuje! V tento památný den jsem tedy pracoval s chybou a přibližně tři hodiny otročiny napravoval to, co způsobila má nedbalost. Dobře mi tak!

Naštěstí úseky bylo jen potřeba znovu prokápnout a seškrábat z povrchu zemského. Myslím, že toto ponaučení mě bude motivovat k tomu, abych na křižovatce k nádraží již zasvětil boží muka.

Zasvěcené svatému Muchovi. Před jakoukoliv modelářskou prací se u nich pomodlím, abych snížil pravděpodobnost výskytu hrubých chyb.

Se začátkem modelářské sezóny defakto pokračují práce, které přes prázdniny neutichly. Měl jsem čas odpočívat, cestovat, poznávat i tvrdě pracovat, učit se socializovat do jiných vrstev společnosti. Byl čas na to přemýšlet, plánovat a plnit si osobní cíle. Byly to krásné prázdniny a těším se na svojí práci, nové výzvy, zážitky, osudové okamžiky. Modelářská sezóna je již oficiálně zahájena.

Zvyšující se frekvence emailů od fanoušků, kolegů i nadšenců mě zavazuje k počátku nového roku, kdy bude model Hory Sv. Šebestiána na několik měsíců umístěn do chomutovského muzea. V rámci této výstavy plánuji pár přednášek o stanici Hora Sv. Šebestiána přímo v muzeu. Vše se dozvíte během letošního podzimu. Informovat o termínu vás budu na těchto stránkách a sociálních kanálech.

Těším se, až model uvidí kolegové ze Zababova na provozním setkání v příštím roce! Rokytnice 2020 a Jaroměř 2020 jsou zatím dva pevné termíny. Pracujeme již na detailnějším provozu stanice z hlediska nákladní přepravy. Nově přibývá do našeho portfolia kámen, expedice piva Sebastiansberg a rašeliny. Pracujeme na systému session – session (systém SS :D), kdy se budou měnit reálie na modelu po jednotlivých dnech (dřevo, kácení lesa, expedice uhlí).

I když bych se mohl dále rozepisovat o nápadech, které máme do budoucna, nechám toho právě v této chvíli. Nechám si je do budoucna a rozepíši se o nich v přístím článku. Uvidíme co přinese budoucnost. A teď hurá je tu přítomnost! 🙂 Užívejte život.

PS: Novinka na stránkách! Je možné přidávat příspěvky přímo pod článek.

Příspěvek byl publikován v rubrice novinky a jeho autorem je Ladislav Kovář. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.