Z Menhartic vlakem do školy

M120_Petr_TylsarV Menharticích stávala kdysi škola (jednotřídka, později dvoutřídka). Děti, které školu navštěvovaly, musely po jejím dokončení dojíždět do městské školy v Hoře sv. Šebestiána. Vyvstává otázka a zajímavé zamyšlení. Jet do školy vlakem nebo pěšky? Přináším Vám odpověď ve formě fyzikálního řešení 😀

Když se podíváme na mapu tak zjistíme, že poloha Menhartic a Hory sv. Šebestiána leží asi 3 km od sebe (pěšky). Na následujícím obrázku jsou zachyceny dvě varianty cest. První je jít pěšky (červená trasa), druhá je využití železniční zastávky, vyjet vlakem do Hory sv. Šebestiána a ze stanice jít pěšky do města (modrá trasa).

Dvě trasy cest z Menhratic do Hory. sv. Šebestiána

Dvě trasy z Menhratic do Hory. sv. Šebestiána

První varianta: Jít pěšky. Čistě teoreticky – vzdálenost z Menhartic do Hory sv. Šebestiána je přibližně 3km. Děti by šly skoro celou cestu do kopce, přes přilehlý les a plošinu. Dejme tomu, že průměrná chůze žáka je 1,25m/s. Pak by se dostal ke školní budově za 40minut. Pokud by „bejčil“ (1,5m/s) dokázal by se takový žák dostat na místo již za pouhých 34minut. Pravděpodobně tuto variantu využívali rodiče těch dětí, kteří neměli peníze na vlak nebo z nějakého jiného důvodu nechtěli za vlak utrácet. Předpokládejme také, že na cestě nebyla žádná větší překážka. Např. cesta mohla být v zimě zasněžená a neprůchozí. Pak by rodiče museli dítě omluvit z rodinných důvodů nebo prostě vysolit peníze na vlak 😀

Druhá varianta: Jet vlakem. Pro děti určitě příjemnější cesta po ránu, než jít pěšky. Dle jízdního řádu osobní vlak vyjížděl z Menhartic v 6:56 a do Hory sv. Šebestiána dojel v 7:05. Poté musely děti jít asi 16 minut pěšky (1,25m/s). Celkový čas je tedy asi 25minut. Opět předpokládáme, že je trať sjízdná a nedošlo k žádnému zpoždění vlaku. Z historických pramenů víme, že problémy nejčastěji nastávaly v zimě, kdy byla celá trať zasněžená. To žáci byli odkázáni pomáhat odklízet sníh a neprobranou látku dohánět doma 😀

DSC_0109

Luďa a Vlastík si to štrádujou ze školy.

Vyplývá nám z toho krásný závěr: Cesta vlakem byla rychlejší o čtvrt hodiny. Problém nastal až po skončení výuky. Vlak zpět do Menhartic jel až v půl desáté. Dětem nezbylo nic jiného, než využít k cestě své vlastní nohy. Jistě také nebylo nemožné, že se děti vsázely, kdo bude ve škole dříve. Když si představím sázku Ludíka jedoucího vlakem a Vlastíka kmitajícího po cestě, mohl to být velmi zajímavý souboj 😀

Příspěvek byl publikován v rubrice historie a jeho autorem je Ladislav Kovář. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.