Tento článek shrnuje současné poznatky z místa s návazností na historická data. Místo nejen podrobně mapujeme z pohledu knih, monitorů a vyprávění. Pravidelně se na HSŠ vydáváme, zkoumáme poslední pozůstatky kdysi slavné a tajemstvím zakryté železniční trati. Zde jsou naše výsledky.

Chronologicky seřazená historická data mapující trať jsou uvedena v článku Sebastiansberg – díl 1. – Historie. O nákladním i osobním provozu a lokomotivách, které na tomto úseku jezdily, pojednává článek Sebastiansberg – díl 2. – Provoz na trati. Podrobně se o mostu přes Bezručovo údolí věnuje článek Stavba mostu přes Bezručovo údolí. O přírodě a době pojednává článek Sebastiansberg – díl 4. – Krajina a zajímavosti. Podrobně o stanici se snažíme získaz i z 3D modelu. Viz Sebastiansberg – díl 5. – 3D model.

Hledání artefaktů a pozůstatků je  předmětem naší práce. Probíhající archeologický průzkum, detailní mapování terénu s geodety, snímání terénu drony a průzkum dobových geometrických plánů. Nemohu opomenout i podrobné zkoumání dobových fotografií. Bohatou sbírku vlastní na svých stránkách zeleznice.vanovi.net pan Lubomír Váně.

Na obrázku je vidět na místě cihel reitzenhainské opěry mostu vytesaný rok 1874. V tento rok pokračovala stavba trati do Reitzenhainu. Iniciály H S představují stavitele tratě (Ferdinand Herglotz a Josef Schäfer v Praze). Iniciály R W jsou iniciály stavebního ředitele Wilhelm Renschlera, který prosadil příhradové konstrukce mostů.

Staniční geometrické plány nám daly možnost prozkoumat stanici podrobněji a generují řadu dalších otazníků. Častější návštěvy Státního oblastního archivu v Praze a hledání archiválií je součástí naší bádací práce. Dosud máme řadu nezodpovězených otázek. Na následujícím obrázku je výřez ze staničního plánu z roku 1929.

Detail staničního plánu Hory sv. Šebestiána z roku 1929. [zdroj : archiv SOA Praha]. Budovy (žlutá), telegrafní vedení (červená), drátovody (fialová),
odtokový systém, propustek (modrá).

• Roku 1889 byla stanice rozšířena o jednu průjezdnou kolej.
• kompletní plán stanice z roku 1929 – zde, z roku 1892 – zde.
• Stanice je umístěna ve svahu kolem Bezručova údolí. Kolem staniční plochy byl vybudován rozsáhlý odtokový systém (systém propustí).
• Zkratky budov (R.k. – Rampa kamenná, S – Skladiště, S. st. – Skladiště stanice, P – přijímací budova, Z – Záchod, S. m. – Skladiště materiálu (Skladiště malé), B. t. – Bouda traťmistra).
• V dokumentu ze sčítání lidu z roku 1921 bylo uvedeno, že obydleny byly budovy č. 215, 216, 217, 218 a 219. K tomuto datu pracovalo na dráze 48 zaměstnanců.
• Návěstidla, předvěsti a výhybky byly ovládány pomocí drátovodů ve staniční budově a výhybkářských boudách na každém zhlaví. Celkem byly dvě předvěsti, dvě vjezdová návěstidla a 5 výhybek (dvě obloukové, trojcestná a jednoduchá).
• Staniční budova z obou stran napojena na telegrafní vedení na 4. konzole.
• Předpokládáme, že malá bouda nad propustkem je určena pro obstarávání přilehlého oploceného pozemku (pravděpodobně sloužil traťmistrovi, otevřené skladiště s přístřeškem, na pozemku náhradní díly typu srdcovka, jazyk vyhýbky či kolejnice) nebo se jedná o budovu, která je zachycena na fotografii z roku 1916 (viz dále).
• Ve stanici byly čtyři lampy. Dvě na nástupišti a dvě na přístupové cestě. Roku 1940 byly nahrazeny lampami elektrickými.
• Ve stanici se nachází studna (B.r).
• Vedle staniční budovy se nacházela žumpa (S.gr – Senkgrube) a jáma na popel (A.gr Aschengrube).
• König Albert W(erk) byly hutě u Zwickau, kde se vyráběly koleje.
• Různorodost používaných stavědel byla u k.k.St.B. sjednocena v roce 1908 – 1912 kdy bylo za normované přijato stavědlo Siemens&Halske Vídeň, které i u ČSD v dvacátých letech platilo za standard.

Fotografie z roku 1916 zachycuje plochu nádraží
před staniční budovou a zaměstnance dráhy. [zdroj : Komotauer Zeitung]

Na fotografii je 27 osob. Předpokládáme, že převážnou většinu z nich tvoří zaměstnanci dráhy. Z přehledu osob zaměstnaných u dráhy (sčítání lidu) z roku 1921 už jich pracovalo na této stanici 48.

• Dřevěné kříže ve tvaru T sloužili jako vodováha.
• Na fotografii je vidět konstrukce dřevěného mostu směrem na Křímov.
• Dřevěný plot kopírující svah koresponduje z geometrickým plánem.
• Budova v popředí sloužila pravděpodobně pro zaměstnance dráhy.
• Budova v pozadí je vechtr.

Historie města Hora sv. Šebestiána

Fotografie města Hory sv. Šebestiána, rok ? [zdroj : Otakar Picálek]

V zemi přetrvávala všeobecná bída, převážně v horských oblastech. Na snímku od Otakara Picálka je ještě vidět kostel. Hora sv. Šebestiána má velmi bohatou minulost. Přečíst si ji můžete na oficiálních stránkách obce – sebestian.cz.

• V roce 1920 byla zahájena elektrifikace obce.
• V roce 1924 město zavěsilo nové zvony, které byly za první světové války roztaveny na výrobu kanónů a munice.
• Roku 1926 vybudován pomník padlým ve světové válce.
• Benzínová pumpa byla zřízena roku 1929. Litr paliva stál tehdy 3,10 Kčs.
• Převahu ve volbách vždy měli sociální demokraté. Začátkem 30. let se do popředí dostaly především nacionalistické strany. Jejich politika byla agresivní a netolerantní. Jejich bojkot všech principů demokracie vedl až k tomu, že k řízení obce musela být stanovena správní komise, a protože i tu zmíněné strany bojkotovaly, musel být pro Horu Sv. Šebestiána v dubnu roku 1932 jmenován vládní komisař.
• Roku 1932 byla založena Národní jednota Severočeská – obranný nacionální spolek.
• V říjnu 1938 německá armáda obsadila české pohraničí.
• Do roku 1945 působil ve obci okresní soud.
• V obci působil útvar finanční stráže, který v roce 1952 vystřídala jednotka Pohraniční stráže.
• V padesátých letech byl v budově bývalé košíkářské školy a rašelinářského muzea umístěn dětský domov.
• V šedesátých letech byl pro svůj zchátralý a neopravitelný stav zbořen zdejší kostel. Důvodem bylo též strategické narušení vojenské základny za komunismu.

Školy

• V městské škole byl jeden učitel čech. Ostatní učitelé byli německé národnosti. Ve třídách bylo kolem desítky dětí z toho převážnou většinu tvořili děti německé. České děti měli většinou rodiče pracující na dráze.
• Německá škola (6 tříd), česká škola jednotřídka (8. ročníků).
• Ve městě byla vedle klasické školy i škola košíkářská. Jednalo se o proutěné košíkářství. Škola byla založena roku 1902. Fungovala až do roku 1947. Poté byla přestěhována do Lomnic nad Lužnicí.

Obyvatelstvo

• Převážnou část obyvatel žijících v obci tvořili němci. Češi pracovali většinou na dráze a bydleli ve „vechtrech“ kolem trati. V každém strážním domku bydleli dvě rodiny.
• Poštmistr byl čech.
• Pár strážných na celnici byli češi.
• Letní hosté přijížděli železnicí hlavně z Drážďan, Lipska a Chemnitz.
• Během druhé světové války strádají lidé nedostatkem. Občané převážně německé národnosti povoláni do nacistické armády. Během války stoupl počet obyvatel, protože sem byli evakuováni obyvatelé bombardováním ohrožených měst.
• 17.  srpna. 1945 odsun německých obyvatel.
• Ve vechtru na křímovském zhlaví bydlel průvodčí, který za války sympatizoval s Němci. Po válce se v tomto vechtru oběsil.
• Během 30. let měla obec 1670 obyvatel. Válečné ztráty byly vyčísleny na přibližně 110 padlých. Po odsunu následoval prudký pokles na 300 obyvatel.
• Po odsunu proběhlo dosídlení obce, značnou část nově příchozích obyvatel tvořili reemigranti české a slovenské národnosti zejména z Rumunska.

Práce a obchod

• V některých domech se podomácku vyráběly bordury a ozdoby ženských šatů, v některých rodinách se paličkovaly krajky.
• Obchod s vepřovým dobytkem a husami. V 70. letech 19 st. se stalo město známým střediskem obchodu s vepřovým dobytkem a drůbežím, který směroval do Saska.
• Lesnictví, myslivectví, pohostinství, sběr lesních plodin.
• Práce na železnici.
• Práce v mlýnech kolem říčky Chomutovky.
• Pašeráctví.
• Po celou meziválečnou dobu se nepodařilo vybudovat solidní a nosnou existenci pro místní obyvatele. Zemědělství, košíkářství, těžba a zpracování rašeliny poskytovaly jen omezené pracovní příležitosti.
• Košíkářství se zde udrželo až do konce druhé světové války.
• Válkou přerušená výroba piva již nebyla obnovena.
• Těžba dřeva, výroba hraček, střívkárna a živnosti měly pouze doplňkový význam.
• Těžbu a zpracování rašeliny provozovalo společenstvo zřízené roku 1891.
• Železnice zlevnila dopravu a zvýšila objem obchodu se Saskem. S tím byl spojen zánik provoznictví i řemesel na provoznictví závislých.
• Oblast byla významně živena turistikou.
  

  ---

• Svůj život popisuje p. Hedvika Hurníková z Chomutova. Server Znovuobjevené Krušnohoří uchoval její výpověď a vzpomínky na život v Hoře sv. Šebestiána i v přilehlých Menharticích. Odkaz s podrobnějším popisem je uložen na serveru Životní příběhy zapomenutých hrdinů.
• Existence pivovaru v Hoře sv. Šebestiána dokládá server stare-lahve.cz. Výroba místního piva byla ukončena před první světovou válkou.
• Dle místní hospodyně v Hoře sv. Šebestiána se v současné době nenachází nikdo ze starousedlíků. Buď vymřeli, nebo se odstěhovali.
• Historický článek o jednotkách S.O.S. (Stráž obrany státu) vyšel na http://magazin.reenactor.cz/na-hore-sv-sebestiana-cihala-smrt/
  

  ---

Psal se rok 1875. Krátce po dokončení odbočky z Křimova do Reitzenhainu byl 16. března na statku Josefa Steffana nalezen na hnojišti zmrzlý neznámý železničář. Domníváme se, že na následujícím obrázku je železničář zachycen. V ruce je zřetelně vidět taška, která na první pohled obsahuje výslužku.

použitá literatura a prameny:

1) V. Vašek, Stavby horských tratí z Chomutova v retrospekci i očima pamětníků, Památky Příroda Život 2015, ročník 47, Oblastní muzeum v Chomutově, vydáno 2015
2) M. Jelen, Zrušené železniční tratě v Čechách, na Moravě a ve Slezku, nakl. Dokořán, vydáno 2009
3) J. Kadlec, Zaniklá železniční trať Křimov-Reitzenhain, Oblastní muzeum v Chomutově, vydáno 2005
4.) Pamětní kniha stanice Hora sv. Šebestiána
5.) http://zeleznice.vanovi.net
6.) https://www.parostroj.net/technika/Navestidla/navestidla_1928.htm