REPORT – Jaroměř 2019

Ve dnech 4. až 8. května proběhlo provozní setkání klubu Zababov ve sportovní hale ASVAJ v Jaroměři. Pro stanici Hora Sv. Šebestiána to bylo historicky druhé zapojení do provozu a premiéra mezi partou ze sekce TT-provoz. Jak úspěšné bylo setkání z mého pohledu obsluhy stanice a jaké jsou mé dojmy? To se dočtete v tomto článku.

Není mým zvykem psát články v dobu, kdy setkání ještě oficiálně neskončílo. V době našeho odjezdu probíhalo ještě čiperné pracovní nasazení traťových dělníků při deinstalaci modulů. Po dvouhodinové cestě dálničním tahem mezi Hradcem Králové, Prahou a Ústím nad Labem byla rychlá sprcha, otevření zaslouženě vychlazeného piva a započetím psaní tohoto, velmi čerstvě dojmy nabytého, článku.

Přejdu tedy na úplný začátek. Přípravu na setkání jsem provedl velmi poctivě a to celý měsíc před zahájením. Během modelářských setkání v naší dílně Honza upravil (i opravil) některé nedostatky v elektroinstalaci, které jsme objevili během setkání v Zákupech. Podařilo se mi stanici posunout z hlediska vizuálního o další krok dál tak, aby bylo vidět něco nového, posun či progress chcete-li. Co konkrétně se můžete dočíst v předešlém článku v dubnových novinkách. Provedl jsem čištění kolejových prutů a poctivě (velmi poctivě) nastudoval pokyn ke stavbě moduliště S1 pro provozní setkávání sekce TT-provoz.

Musím uznat, že stavba moduliště byla v Jaroměři zorganizována na jedničku. Po příjezdu jsem se svým traťovým dělníkem (Zdendou Aulickým) začal ihned plnit body dle pokynů S1. Efektivita a rychlost stavby, vše velmi dobře zvládnuté. Všichni si pomáhali. Nikdo (téměř nikdo) nestál a nečuměl. V šest hodin bylo postaveno. A do večera elektricky propojeno a nainstalováno. Perfektní! Polohu Hory Sv. Šebestiána jsem měl mezi stanicemi Týnov (Petr Šimral) a Červený Kostelec (Honza Lička).

Ubytování. Vzhledem k tomu, že jsem na setkání přijel sám, tak jsem si vylosoval klíč od pokoje i člověka, se kterým budu sdílet cimru. Bydleli jsme v ubytovně pro studenty střední školy. Prostě na klasickém intru! Připomněl jsem si, jaké to bylo, když jsem čtyři roky strávil na internátě ve Varnsdorfu. Totál! Rozvrzaný postele, typicky počmárané stoly a židle, dveře s cedulkou vychovatel 🙂 Přes počáteční zmatky se i promovaní inženýři dokázali dohodnout. Bylo to prostě „oldskůlový“ a supr! Za mě palec nahoru.

Co musím velmi ocenit, je striktní zákaz nošení jídla a pití mezi moduliště. Vím, jak je nepříjemné, když vám někdo smrdí konzervou pod nosem, dělá drobky od brambůrků či oříšků bordel pod nohami a kupí odpadky tak, jako ve svém autě či tam, kde je zvyklý žít. Absolutně souhlasím s tím, že pokud má někdo potřebu tlačit do sebe rohlíky, ať to dělá venku na lavičce. Považuji se za čistotného člověka (chcete-li nejsem dobytek) a proto jsem velmi rád prožil několik dní se svojí stanicí ve velmi čistém prostředí. Palec nahoru. Čistota jako zdraví, je cítit i vidět! K dispozici nebyla kantýna, jako třeba v Rokytnici, či žádná jiná hospůdka. Nedokážu říct, jestli to je výhoda či nevýhoda, ale akceptuji ji a každý účastník předem ví, do čeho jde. Pochopil jsem, že cíl a smysl Jaroměře je takový, jak nám jej od začátku vštěpuje organizátor Tomáš Tyll.

Prázdný sud piva, který byl po celou dobu setkání odložen na rampě HSŠ. Vždy, když jsem měl chuť na pivo, tak jsem se na něj podíval.

Po několika odstavcích přejděme konečně k provozu. Vagony, rozmístění hnacích vozidel, jízdní řády, grafikony, trhací kalendář na jednotlivé dny, vytištěné pokyny. Vše do detailu zpracované. Už jsem byl natěšený na první telefonát, první nabízený vlak, první průjezd, cestující a strojvůdce. Začátek první session byla pozdržena z důvodu problémů s několika výhybkami v Novém Mestě. Mávnutím kouzelného proutku celé orchestřiště začalo hrát. Čas byl nastaven na 1:5.

Ve stanici Hora Sv. Šebestiána zastavovaly osobní vlaky, projížděly rychlíky, manipuláky přivážely náklad, např. s cukrovou řepou nebo uhlím. Probíhalo křižování vlaků, projížděly opravdu dlouhé nákladní soupravy i motorové osobní expresy. Naučil jsem se efektivně (a správně) posunovat ve stanici. Naučil jsem se způsob práce s kartami nákladních vagonů (tři fáze) a už mám jasno, jak si život ve stanici v budoucnu okořením. Nakládkou dřeva a rašeliny. Za to, co jsem se toto setkání naučil musím poděkovat hlavně Zoranovi, který mi umožnil získat nové zkušenosti viz uvedené výše.

Pro toto setkání byl v jízdním řádu vyčleněn nákladní vlak, který měl demonstrovat projekt Luďka Křenka (alias Fardyho vagonky) a jeho vagonů s táhly a šroubovkami. Nebyl představen ani jeden a přeji mu dotažení tohoto projektu do konce. Nečekanou „díru“ v jízdním řádu naštěstí nahradil Richard Andrášik, jehož lokomotivy a vagony jsou úžasné.

I když jsem měl plno práce s provozem svojí stanice, průběžně jsem realizoval pořízení pár fotografií. Kvalitou fotek se mi ovšem nepodařilo dostat na takovou úroveň, abych je mohl zveřejnit všechny. Jsem s nimi prostě nespokojený a vím, že to dokážu lépe. Ve fotogalerii najdete alespoň některé z nich a budu netrpělivě čekat na fotky od Petra z ŽM. Musím poznamenat, že most přes Bezručovo údolí se stal velkou atrakcí pro šotouše a vzniklo na něm spusty fotek.

Následuje shrnutí, reflexe a dosažení vytyčeného cíle 🙂

  • Setkání bylo takové, jaké jsem ho očekával.
  • Získal jsem další zkušenosti z provozu stanice Hory Sv. Šebestiána.
    Posun a práce s kartami vagonů.
  • Podařilo se mi rozklíčovat jednu ze „záhad“ geometrického plánu stanice.
  • Vím, co budu chtít pro svojí stanici na budoucích setkáních (bude-li to možné), resp. objednám si pravidelnou přepravu dřeva.
  • I když jsem člen jiné sekce než TT-provoz, moje stanice se v Jaroměři objeví i v budoucnu.
  • Musím se neustále zdokonalovat v nastavení fotoaparátu při focení.

Na úplný závěr musím poděkovat Zdendovi Aulickému, který mi byl oporou jak při stavbě a bourání layoutu, dopravě modulů zpět do mého doupěte v Povrlech. To, že stanice Hora Sv. Šebestiána byla obdivována snad všemi, mě osobně velmi moc těší a získávám tím pozitivní náboj. Jsem poctěn a velmi děkuji. Vždy obdiv ostatních spojuji s Honzou Lacinou, který se mnou stanici vybudoval a který se tohoto setkání nemohl účastnit.

Organizátorům ze sekce TT-provoz díky za supr zážitek!

[gs-fb-comments]