Druhá etapa patinace kolejových pražců # pořízení štěrku # archeologický průzkum na Hoře Sv. Šebestiána # podklady pro druhou verzi rampy # chystané změny v terénu na modelu # původní výhybkářská budka na reitzenhainském zhlaví # Kermenův mlýn v Bezručově údolí # šoto-výlet

Další etapa dlouho odkládaného archeologického průzkumu na Hoře Sv. Šebestiána byla konečně realizována tento týden s poměrně hojným počtem účastníků. Banda tvořila mou hlavu, Bílou Vydru (současného obyvatele nádraží), souhvězdí Stelly a Jůlie. Prozkoumali jsme již několikrát prolezlou plochu parcel stanice i přilehlého okolí. Tentokrát jsme se zaměřili na plochu rampy, detailní nafocení skal u manipulační koleje a sběr hlíny pro další zásyp ploch na modelu. V květnu je celá plocha stanice ještě nezaplevelená. Vzrůstající porost tedy nebyl přítomen. Bylo velmi snadné dostat se do každého záhybu a vidět věci v minulosti neviděné.

Na této fotografii je hezky vidět to, co zeměměřiči v minulosti zanedbali a nezakreslili tak pečlivě do dobového plánu. Rampa je postavená přesně podél oblouku v poloměru manipulační koleje. Kdysi dávno zeměměřič herr Georg Swezst totiž změřil na tomto oblouku jen 3 body a spojil je úsečkami. Vznikl tedy jakýsi lom – nepřesnost v geometráku. S touto chybou je vymodelována i rampa na modelu.

Zarážedlo kusé koleje bylo umístěno na zdivu rampy. Změřili jsme rozměry prohlubní. Zdivo i se svojí načervenalou patinou bude použito jako podklad pro druhou verzi rampy. Nová rampa na modelu bude mít autentické zdivo i tvar (oblouk). Rampa bude i přes normu průjezdného profilu posunuta o 1,5mm směrem ke kolejivu. Tuto vychytávku jsme převzali od Petra Novotného z Bělé pod Bezdězem (Zákupy 2019). Musíme uznat, že modelově to vypadá mnohem lépe a odpovídá skutečnosti.

Při průzkumu plochy skal vedle kusé koleje jsem přišel na jednu zásadní věc, která je hezky vidět z následující fotografie.

Dle měření je spodní část skály vzdálená od kraje kolejí přibližně 3-4m v mírném náspu. Skály jsou ve sklonu od 45-75 stupňů. Tvar skály mám detailně nafocený. Každého jsem vždy upozorňoval, že to co je v současnosti na modulech, je jen provizorium. Dle těchto zjištění bude vytvořena druhá verze „zaskalnění“ 🙂 Znamená to, že skála bude dál od kolejí a nebude působit tak nereálně svisle.

Z geometrického plánu jsem v Jaroměři s kolegy rozklíčoval jednu ze dvou záhad v geometrickém plánu z roku 1928. První z těchto záhad je jakýsi pozemek mezi skladištěm a staniční budovou. Shodli jsme se na tom, že se jednalo o odkládací plochu pro vykládku sypkého materiálu – uhlí. Obyvatelé si jej roznášeli do svých strážních domků, staniční budovy i skladiště pro zátop. To bude vytvořeno i na našem modelu. Druhou ze záhad jsem rozklíčoval a možná ji při troše představivosti uvidíte na následující fotografii.

Jedná se o kamenné schodiště, které vedlo od trojcestné výhybky a strážního domku do celkem prudkého náspu k cestě, která tam kdysi vedla na skálou. Tímto jsou veškeré záhady z geometráku vyřešeny. Jako kamenné schůdky na modelu musí být, aby herr Thomas Loukotz měl snadný přístup „nahoru“ a nemusel obcházet celé kolejiště přes dřevěný most.

Musím říct, že tento průzkum byl velmi úspěšný. Rád jsem viděl své přátelé Bíleho Vydru a Beníka, prohnal se Krušnými horami se svými spřízněnými dušemi a zažil tajemná dobrodružství tajemného kraje. Pokud se rádi kocháte fotkami jako já, jsou k dispozici zde.

V tomto měsíci začala druhá část patinace kolejových pražců. O testu jsem již informoval na facebookovém profilu. Barvou se inspiruji z úseků trati 137, kde jsou ještě dřevěné pražce zachovány. Pustil jsem se tedy do jejich patinace pomocí olejových barev tmavě hnědá, bílá, světle hnědá a jejich věrných kombinací.

Vzhledem k tomu, že pražce od filigranů nemají strukturu, olej jim je jemně přidá. Z fotografií toho moc vidět není, protože lahoda oční je nenahraditelná. Nelze zcela přirozeně vyfotit jejich barvu, protože závisí na úhlu pohledu, barvě světla a dalších parametrech. Snažil jsem se, ale výsledek je stejně nutné vidět na oči vlastní 🙂

Lesk olejových barev bude zašminkován prachem stejně jako přídržnice kolejových prutů. Garantuji, že výsledek bude po zaštěrkování prostě úplně boží 🙂 Šterk je již uložen ve skřini v dílně a čeká na okamžik, kdy pražce budou po celé ploše stanice důkladně napatinovány, zašminkovány a připraveny pro slavnostní akt zaštěrkování. Použiji imitaci štěrku od německé firmy Koemo kombinace DD a R15 v poměru 1:1. Kvalita těchto štěrků je něco jako kvalita Filligran mezi kolejovými pruty.

O budovách na ploše nádraží jsem se zmiňoval již v předcházejících článcích. Strážní domky a skladiště budu vytvářet ve spolupráci s Martinem Vykročilem pomocí stavebnice z laseru. O drobné stavby jako jsou výhybkářské boudy nebo dřevěné nadúrovňové mosty se stará Jarda Drexler ručně. Výhybkářská bouda na reitzehnainském zhlaví u strážního domku je již postavena a bude brzy na svém důstojném místě sloužit svému účelu.

Tento měsíc jsem také začal přípravu pro realizaci modelu Kermerova mlýnu v blízkosti mostu přes Bezručovo údolí. Projekt je ve fázi příprav a realizace 3D modelu. Sbírám podklady a dobové fotografie, abych mohl co nejvěrněji mlýn zapasovat formou přídavného modulu, připojit jej k mostu a rozšířit tím jeho modelovou krásu. Jsem rád, že existují takové vymoženosti, jako sociální sítě (skupina Znovuobjevené krušnohoří) a moderní technologie, které mi pomáhají v realizaci tohoto dalšího cíle. Mlýn je konstruován dle dobového projektu.

Poslední odstavec věnuji připomínce na výlet do Jižních Čech. Pokaždé své výlety kamkoliv spojuji s foto-zastávkami ve stanicích. Z devatenácti nafocených stanic vyberu tu v Tochovicích. Týpek se zašíval před okolím se svým vaporizérem a užíval si pohodu prosluněného dne, meditoval na lavičce před budovou v liduprázdné stanici. Slunce, pohoda, relax a meditace. To samé přeju i těm, kterým se toto dlouhodobě nedostává. Tak zase čau v červnu 🙂

[gs-fb-comments]