Po vynucené pauze a velkém hladu se během celých pěti dnů uskutečnila železniční pařba. Na hranicích Broumovska, chráněné krajinné oblasti v severovýchodních čechách, v malebné obci Malé Svatoňovice proběhlo setkání modulářů z celé naší vlasti. I těch, kteří se k nám probojovali ze Slovenska. Pojďme se tedy ohlédnout po rauši lačnících strojvůdcích, výpravčích, údržbářích, uklízečkách a vůbec na všechny ty zaměstnance Zababovských státních drah.
Celé se to uskutečnilo ve víceúčelové hale Bezpečnostně právní akademie. Tak jsme se tedy nemuseli bát vůbec ničeho. A nikoho. Ani státních zaměstnanců, veřejné bezpečnostní služby, Babiše, Covida… Prostě to byla oáza svobody a tato jeskyně patřila jen nám. Pravidla nám určoval Josey – náš Führer. Ale povětšinou jsme jeho rozkazy ani nepotřebovali, protože po příjezdu každý disciplinovaně věděl, co má dělat. Říct „čau“, natahat, vybalit, šroubovat, pomáhat natahat, montovat, stavět dle layoutu, balancovat, vyvažovat, spojovat, občas si podat ruku s nově příchozími a tohle vlastně dělat celý den hned po příjezdu. Je to rituál, fyzička, počáteční aktivita nezbytná k tomu, aby to všechno fungovalo co nejdřív. A než jsme stačili spálit kalorie, doplnili jsme je vydatnou večeří (o jídle později ;). K večeru už to vypadalo tak, jak to bylo naprojektováno na layoutu.
- přehled Layout - fotogalerie Stavba Layoutu - video Stavba Layoutu - video Úvodní proslov TTyl a Josey
Ještě než jsme to postavili, tak jsme se stačili ubytovat na místním intru. Vrátili jsme se zpět do doby, kdy ten svět ještě nebyl tak rychlej, a vlaky měly stejné zpoždění jako dnes. Do cimer jsme naházeli věci a prostor jsme využívali vlastně jen pro spaní (a sprchu). Pařili jsme tam, kde jsou koleje. V tělocvičně. Na nic ostatního vůbec nebyl čas. Nějaký procházky či nahánění studentek v místních hospodách… to příslušelo jen těm nahoře. Služba řadového zaměstnance vázala k místu ve dne v noci a nebylo nic důležitějšího než obsluha strojů a stanic.
Večer už to bylo všechno zapojený. Všechno svítilo a proběhla inspekční jízda po celé délce hlavní i vedlejší trati. A tak jsme šli úplně hotový spát. Druhý den ráno po „skromně“ vydatné snídani to všechno vypuklo. „ČAS BĚŽÍ“ zvolal Führer a světe div se – opravdu běžel. Telefony se rozezvučely a první vlaky se začaly prohánět podle jízdního řádu. Manipuláky, PéEnka, VéEnka, osobáky i rychlíky. Orchestr nám začal hrát a vše se začlo pohybovat.
- jízdní řád HSŠ - Grafikon 1 a 2 - fotogalerie z provozu - video z provozu
První souprava v ranních hodinách dorazila do stanice Hora Sv. Šebestiána. Jednalo se o manipulační vlak Mn8110. Vedle vykládky hnědého a černého uhlí stanice vyvážela minerální vody. Osobním vlakem Os1510 jste se mohli ve 4:43 dostat do Moldavy a v 5:16 do Černé. Nejpozději však Os1524 ve 22:40 do Moldavy a Os1525 ve 23:13 do Černé. Stejně jako kdysi stanicí projížděly dva páry rychlíkových souprav R21 a R22 bez zastavení. První jsme mohli spatřit v 8 hodin a druhý v půl pátý odpoledne. Provoz ve stanici byl celkem klidný až na pár krušných chvil, kdy byl neplánovaně odstaven o jeden manipulační vlak navíc. To nastal ve stanici frmol – všechny koleje byly obsazeny a já musel zpožďovat osobní vlaky čekající v sousedních stanicích.
Lahoda nastává po deváté hodině, kdy stanicí křižuje pár osobních vlaků Os1515 a Os1514. Po odjezdu nastává ticho a klid. Pár odstavených vagonů a prototyp jeřábu na kusé koleji tiše rezne a zarůstá plevelem. Jen Slunce prahne do pražců.
A takhle to bylo celých 7 a půl modelových dní (session). Za celou dobu setkání stanicí HSŠ projelo přes 230 souprav z toho 120 osobních vlaků, 60 nákladních vlaků, zbytek manipulační vlaky a rychlíky. Stanici jsem tedy řádně „zajel“ a protestoval funkčnost, která je naprosto bezproblémová. Na trojcestné výhybce docházelo k vyšinutí souprav z jednoho směru na kolej č. 2. Nedoléhal jazyk. Příčinou byla závada na výměnovém návěstidle, která byla včas identifikována a odstraněna. Druhou zjištěnou závadou byla nefunkčnost veřejného a staničního osvětlení. Vzhledem k tomu, že pokračuje náš projekt dobových staničních luceren, budou všechny staniční sloupy s osvětlením (původem od JM detail) vytrhány a nahrazeny těmi dobovými.
A teď k postřehům z celého setkání. Čistě má subjektivní evaluace.
+ perfektně zorganizované setkání, všichni za jednoho, jeden za všechny. Všichni věděli kde je jejich místo, co mají dělat a co dělat nesmí. + provoz bez poruch, kiksů + mezi stanicemi byly dlouhé širé tratě s oblouky + bohatý parní provoz s krásnými osobními vagony + jízdní řád navržen tak, že byly prodlevy na odpočinek (HSŠ) + ubytování na intru ze staré školy ;) + super fotky i super záběry do videjka +/- strava byla výživná, ale odzbrojující a velmi únavná - většina traťových modulů je z doby dřevěné (stejně tak stanice Moldava, Drnov, M. Svatoňovice) - kde je vidět náklad do nákladních vagonů? Pokud odmyslím úžasný joseyho systém nakládky a vykládky hnědého a černého uhlí, žádný jiný náklad jsem ve stanicích nezpozoroval. Kde jsou kusové zásilky, bedny s minerálkami, čokoládou … kde jsou zaplněné rampy a skladiště k prasknutí? Kde jsou vidět hromady uhlí? - nákladní vagony vypadají jako kdyby zrovna vyjely z výroby. Kde je nějaká patina? Mají být oprýskané, zrezlé, zajeté a oplivané provozem. Chladící vozy doslova ve stanicích svítí bělmem. Inspirace např. u Mnitky. - večerní osvětlení haly, teplota barev pro fotografy je nevyhovující, fotky mají nehezký oranžový nádech - při transportu modulů vždy trpím kvalitou silnic první a druhé třídy. Doufám, že to moduly přežily při převozu zpět na základnu, protože ta cesta byla fakt krutá
Ohledně traťovek z doby dřevěné mě Olda přivedl k nápadu se tomuto tématu věnovat více. Proč nevyužít naše šebestiánské know-how a nepřesunout pro mnohé moduláře tuto činnost směrem do usTTi. O tomto tématu se více rozepíšu po prázdninách a naši činnost budeme naklánět i tímto směrem. Rozšíříme tak portfolio našich služeb. Aneb máte moduly? Nemáte krajinu? Dejte nám moduly a budete mít krajinu 🙂
Z celého setkání si odnáším krásné zážitky, kterými jsem se nadopoval dlouho dopředu v této nejisté době. Nevíme, kdy a jestli vůbec další setkání proběhne v budoucích termínech. Každopádně je třeba poděkovat Joseymu, že se mu podařilo nás v této nepředvídatelné době spojit a zorganizovat krásné setkání. V příjemném prostředí, se stejně zapálenými lidmi a prožít si pár chvilek ve vášni zvané modelová železnice.