V 50. letech 19. století se po expandování parního provozu začalo uvažovat o stavbě železnic za účelem obslužnosti a dostupnosti lokalit, ve které se nacházela ložiska uhlí. Zároveň se usilovalo zlepšení dostupnosti Podkrušnohoří. V roce 1855 vznikla společnost ATE (Aussiger-Teplitz Eisenbahn), které byla na stavbu trati udělena koncese.
V roce 1858 odstartoval provoz na úseku z Ústí nad Labem do Teplic. Součástí tratě byl i velký počet uhelných vleček. A protože poptávka po uhlí a obslužnosti stále stoupala, došlo na etapy v letech 1867 -1870 k zahájení prodloužení trati až do Chomutova, kde byla v následujícím desetiletí propojena s tratí Buštěhradské dráhy. Odstartoval tak provoz lázeňských rychlíků mezi Ústím nad Labem a Karlovými Vary.
V roce 1923 byla dráha zestátněna a provoz padl na bedra ČSD. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 až do konce 2. světové války provoz převzaly Říšské dráhy. Tehdy začal osobní provoz díky strategickému využití dráhy a nedostatku paliv upadat. Přednost dostala přeprava uhlí, manipulace armádní techniky a produktů z rafinérie v Záluží. Po válce se na trať opět vrátily ČSD, jejíž prvním úkolem se stala oprava objektů vybombardovaných ustupující německou armádou. Elektrifikace byla zahájena v roce 1961 a elektrické lokomotivy se do Mostu poprvé podívaly v roce 1963. Do Chomutova až o 26 let později.
Bohužel se hlavní důvod budování této trati stal zároveň důvodem pozdějšího zániku některých úseků. Těžba hnědého uhlí se stále uskutečňovala bez limitů a byla příčinou
přeložek na trati. Poslední přeložka se uskutečnila před 40 lety a právě o té si dnes povíme. Původně trať byla do Teplic vedena přes Trmice-Tuchomyšl a původní Chabařovicko-Vyklické nádraží. I tento úsek se dožil elektrifikace. Rozhodnutí o rozšíření těžby však mělo za následek vybourání 5 obcí včetně Tuchomyšli a Vyklic, ze kterých dodnes zůstala pouze ocelárna.
Poslední vlak projel přes Tuchomyšl v roce 1982 a po započetí hloubení lomu Prokop Holý (dnešní jezero Milada) vlaky vyjely po přeložce, ve které jezdí dodnes. Chabařovické nádraží, jak jej známe dnes, sloužilo pouhé čtvrtstoletí do prosince 2007.
Co se týče zbytků původní trati, úsek z Bohosudova je z části využíván jako vlečka firmy STRABAG, ač už jen jednokolejná. Z trmické strany se z jedné původní traťové koleje stal šturc k odstavování železničních vozů a do nedávna také lokomotiv dopravce AWT. V roce 2017 jsem tam zachytil lokomotivu 121 038.
Jak symbolické při uvážení, že zde tato řada pod označením E469.1 po dobu 19 let běžně sloužila. A tak jsem rád, že alespoň dvě části původního úseku jsou dosud poslední živou vzpomínkou na původní vedení trati 130.
(zajímavostí je typická cihlová architektura v úseku trati provozované ATE od České Lípy do Liberce – https://eu.zonerama.com/ustti/Album/1828357 – pozn. Ladiz)