LUBOMÍR VÁNĚ : Pro Odborové sdružení železničářů

Vážená redakce Odborového sdružení železničářů. Ačkoliv nejsem zaměstnancem ČD ani žádné její součásti, pravidelně čtu Obzor i další železničářská periodika. Díky tomu mám přehled o dění na železnici a jejích prioritách v dnešní době. Možná pro Vás může být můj příspěvek zajímavým pohledem očima veřejnosti a především mám jeden inspirativní návrh.

Z Vašich novin dobře vím, že hlavní priority železnice jsou v budování VRT, v investicích do zabezpečení tratí včetně železničních přejezdů a také v rekonstrukcích vytížených tratí i nádražních budov. Tato strategie je určitě velmi přínosná a ekonomicky udržitelná. Hlavním posláním železnice je samozřejmě bezpečná a rychlá přeprava cestujících a nákladu – v tomto směru jsem přesvědčen, že jde vývoj správným směrem a jako dopravní prostředek se snažíte mít co nabídnout.

… silný zájem o její historii, o zrušené a neprovozované tratě, o historickou techniku i železniční stavby.

Přesto je podle mého názoru železnice něco víc, než jen pouhý dopravce. Má totiž naprosto jedinečnou historii, která zajímá nemálo nadšenců z řad veřejnosti. Naprosto jednoznačně to dokazuje velmi silný zájem o její historii, o zrušené a neprovozované tratě, o historickou techniku i železniční stavby. Sám jsem autorem mnohaletého webu o jedné z nejúžasnějších tratí Křimov – Reitzenhain – Marienberg. Tímto úvodem se dostávám ke slibované inspiraci.

Jako moderní dopravce má podle mého názoru železnice i přes silné konkurenční prostředí co nabídnout. Páteřní činností jistě zůstane dopravní obslužnost tam, kde lze očekávat zájem cestujících i přepravců. Trochu méně se však asi daří hledat využití pro méně frekventované tratě – podpora krajů bývá chabá, zájem cestujících mnohde mizivý. Paradoxně se však veřejnost velmi negativně staví k rušení nevyužívaných tratí a železničních staveb. A právě tady vidím obrovské rezervy, kvůli kterým píšu tento příspěvek.

Zurnická museální železnice se těší velkému zájmu turistů.

Jsem si víceméně jist, že veřejnost by měla obrovský zájem o možnost výletního a rekreačního provozu na vedlejších tratích, které ztratily svůj dopravní význam. Pro příklady nemusíme vůbec daleko – třeba Zubrnická museální železnice nestačí vozit nadšené turisty, ještě větší zájem vidím při každé návštěvě nedaleké trati Steninbach – Jöhstadt u našich německých sousedů. A teď si představte ty davy cestujících třeba na trati 137 Chomutov – Vejprty nebo 164 Kadaň – Krásný Dvůr, kdyby železnice uměla nabídnout otevřené vyhlídkové vozy třeba i s občerstvením. Samozřejmě píšu pouze o skomírajících tratích v mém bezprostředním okolí.

Klenotů jako je nádraží Kovářská je na skomírající vejprtské trati hned několik. Několik málo jezdících souprav přes letní období je nedoceněnou vzácností.

Podobných úseků máme v ČR obrovské množství a právě v nich vidím veliké rezervy. Český národ se nechce jen co nejrychleji dostat z místa A do místa B, ale všichni stále víc vyhledáváme také relaxaci, u českých rodin velice stoupá obliba výletů, s nadšením vyhledáváme nostalgii parních vlaků, zajímá nás historie. Jsem si opravdu jist, že by vedlejší tratě, se kterými si dnes nikdo neví rady, praskaly ve švech, třebaže by se jednalo o výrazně sezónní záležitost. Ale určitě by si tím na sebe přes léto bohatě vydělaly, zbylo by i na záchranu přilehlých historických budov a dalších staveb.

… stále víc vyhledáváme také relaxaci, u českých rodin velice stoupá obliba výletů, s nadšením vyhledáváme nostalgii parních vlaků, zajímá nás historie.

Pokud pro tento záměr budete hledat ideálního šéfa, hlásím se jako první. Realizace by železnici nepochybně přinesla překvapivě nemalé prostředky v oblasti, která je dnes velmi podceněna. Zkuste to na jediné trati a budete překvapeni, jak obrovský zájem veřejnosti sklidíte.

Závěrem – jak už jsem napsal, nejsem sice zaměstnancem železnice, ale v rodině máme hluboké eisenboňácké kořeny. Můj dědeček jezdil jako fíra většinu života na páře v Lounech a další část rodiny zde hrdě pracovala jako pomocný personál. Asi v sobě tu železničářskou krev mám. Patřím k velkým obdivovatelům toho, co naši předci dokázali postavit a jak prestižní pro ně bylo pracovat pro železnici.

Příspěvek byl publikován v rubrice aktuality a jeho autorem je Lubomír Váně. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.