Vápencová lokálka přežila zánik lázní. Ukončení těžby vápence už ne.

Výhybna v Tasovicích 1910 – zdroj : Chrudimsko. Utváření venkovských sídel.“(Štěpán a kol., Státní okresní archiv v Chrudimi, 2001)

V dnešním článku zamíříme na trať, která byla vybudována kvůli vozbě vápence. Využití ale našla i pro návštěvníky již za druhé světové války zaniklých lázní. Vítejte na úseku trati 1g odb. Tasovice – Vápenný Podol.

Těžba vápence v nitru Železných hor si vyžádala vybudování dopravní cesty s napojením na hlavní trať do Prahy. Koncese byla udělena Rakouské společnosti státní dráhy v srpnu 1881. O rok později dojel první vlak do Heřmanova Městce a 25. září 1882 i přes početné eroze půdy v zářezu před koncovou stanicí při stavbě i do Vápenného Podolu. Spolu s touto tratí byla postavena i odbočná vlečka do Prachovic.

Stále patrný původ budovy železniční stanice ve Vápenném Podolu. Zdroj Jakub Jehlička 2022

První osobní vlaky svezly do Prachovic cestující až koncem 20. let 20. století. Nejprve osobní vlaky obsluhovaly každou z větví nezávisle. Později zajížděl každý nejprve do Vápenného Podolu, poté s návratem do odbočky Tasovice obsloužil i Prachovice. Trať byla obsluhována zejména parními lokomotivami řady 310.0 vyráběnými lokomotivkou Krauss, později nahrazenými řadou 422.0, příležitostně „Čtyřkoláky řady 434.2. Po 2. světové válce zde provoz ovládly „Buštěhradky“ řady 524.0. Motorizace se zde přihlásila o slovo spíše v osobní dopravě. V letech 1928-1930 je zde zaznamenán i provoz čtyřnápravového motorového vozu M220.2. Později se zde ujaly vedení nejprve vozy M130.1, později nahrazeny legendárními „Hurvínky“ M131.1.

Význam osobní dopravy do Vápenného Podolu ale byl v průběhu druhé světové války ohrožen. V roce 1940 došlo při hloubení vápence k přeražení pramene pro místní lázně. Po této nehodě lázně ukončili činnost a počet cestujících výrazně poklesl. Prachovickou větev o pár let později zachránilo vybudování cementárny. Podolskou větev v roce 1965 zasáhl úder v podobě ukončení těžby vápence. Počet cestujících byl zanedbatelný a traťový svršek chátral.

Po rozhodnutí KSČ o zrušení lokálek bez přepravy důležitých surovin se osud dráhy zpečetil. Poslední osobní vlak v podobě motorového vozu M131.1 opustil Vápenný Podol dne 14.1.1977. Koleje byly sneseny až počátkem 80.let. Stopy po dráze jsou však dosud patrné. U odbočky Tasovice se dochoval kamenný obloukový most a na něm několik zarůstajících pražců. Kamenné propustky také stále nalezneme.

Kamenný obloukový most je pozůstatek po trati do Vápenného Podolu. Ocelový překonávají ucelené vlaky cementu z Prachovic.
Zdroj Jakub Jehlička 2022

Budova bývalé železniční stanice Vápenný Podol dodnes dává svůj původ znát. Stále nosí nápis s názvem stanice, stále na ní nalezneme i označení čekárny, v pastvě pod rampou se stále dají vystopovat důlky po pražcích a pod strání na konci je stále označený šturc. Zastavení naučné stezky poblíž stanice také symbolizuje, že místní na dráhu ani po 45 letech od odjezdu posledního vlaku nezapomněly.

Tabule naučné stezky u stanice. Zdroj : Jakub Jehlička 2022

Příspěvek byl publikován v rubrice historie a jeho autorem je Jakub Jehlička. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.