Ve dnech 24.–28. října 2025 se uskutečnil druhý ročník modulového setkání klubů usTTi.cz, Zababov sekce TT-provoz a Moduláři, z.s. zaměřeného na provoz nákladních a osobních souprav II. epochy (období let 1921–1945). Tradiční přátelskou atmosféru modelářské komunity letos doplnilo několik novinek – zapojení německých kolegů, nové traťové úseky, školení mladých strojvůdců v zácviku a především průlomové zpřahování vozů pomocí háků a šroubovek.

propozice setkání 
https://ustti.cz/clanky/provozni-setkani-povrly-2025/

fotografie
 - layout, stavba - https://eu.zonerama.com/ustti/Album/14105666
 - z provozu - https://eu.zonerama.com/ustti/Album/14105706
 - momentky - https://eu.zonerama.com/ustti/Album/14116289 
 - momentky AI - https://eu.zonerama.com/ustti/Album/14116254

fotky z kalendáře na rok 2026 - brzy k dispozici 
kalendář na rok 2025 ke stažení v PDF - brzy k dispozici

Čilý ruch panuje na všech tratích republiky. Železnice, tepna státu, dýchá parou a zvučí kovovým úderem kladiv v našich dílnách i depech. Zatímco úřady v Praze se zabývají zřízením Národní banky československé, strojmistři a topiči v montérkách bdí nad tím, aby žádný vlak nezůstal stát na trati.

„Republika roste na kolejích“ pravil včera vrchní inženýr Mihuleček při slavnostním vyjetí nového osobního vlaku na trati Radost – Bílý Kostel „Co parní stroj spojil, člověk nerozdělí.“ Těmito slovy soupravu přivítali přítomní zaměstnanci svým potleskem a mezi vagóny zaznělo písknutí lokomotivy, jako by sama železná krasavice ukazovala všem, kdo tu panuje!

Z Hory Sv. Šebestiána došly zprávy, že na tamních dráhách se zkouší nový systém zpřahování vagonů pomocí háků a šroubovek, jenž má nahraditi stará spřáhla z minulého století. Zkušební provoz se osvědčil nad očekávání dobře – i ti méně zdatní železniční zaměstnanci pronikají do tajů světla pronikající mlhou, a strojvedoucí je mohou zpozorovati na vzdálenost přes půl kilometru.                                       

V Drnově došlo o víkendu k slavnostnímu otevření nové výpravní budovy, jež nahradí dosavadní starou dřevěnou budovu z dob monarchie. Zúčastnil se i pan ministerský rada Tüllemann, který ve svém projevu zdůraznil, že „železnice musí býti zrcadlem pokroku republiky“.

V ranních hodinách, kdy mlha ještě leží nad tratí, slyšeti z dálky stálé dunění a cinkání spřáhel. Na nádražích se zdraví výpravčí s topičem, obchodní cestující s dělníkem, voják s učitelem. Každý vlak odjíždí jako posel nové doby, s parou na rtech a vírou v republiku.

Z Martinic přichází též menší nehoda: v noci na sobotu vykolejil nákladní vůz s řepou. Nikomu se nic nestalo, avšak celý ranžír byl ráno vesele oživen, když se místní chlapci dali do sbírání rozsypaných bulví. Událost připomíná, že stav některých tratí, zejména po letních deštích, vyžaduje nápravy a posílení náspů.

Železnice naše, tak jako celý mladý stát, prochází dobou přeměny. Moderní duch prostupuje tratěmi, stroji i lidmi, kteří je obsluhují. Tu i onde sice dojde k nehodičce či poruše, avšak právě ony ukazují, že rozvoj nelze zastaviti a že pokrok jest vždy vykoupen potem a odvahou.

Z Drnova došla zpráva o nešťastné příhodě, která se udála v noci na pátek. Strojvedoucí Milosz Gregusberger, jenž po třicet let sloužil u státních drah, utrpěl vážné poranění při manipulaci s lokomotivou. Při rozjezdu posunovacího vlaku došlo k náhlému úniku páry; strojvedoucí se pokusil uzavříti ventil, avšak podklouzla mu noha a upadl mezi nárazníky. Naštěstí byl ihned vytažen kolegou topičem a dopraven do kladenské nemocnice. Lékaři sdělili, že jeho stav jest vážný, avšak nadějný. Celý sbor drážních zaměstnanců vyslovil starému Gregusbergerovi upřímné přání brzkého uzdravení.

Z Doupova v západních Čechách přichází potěšující zpráva: po dvou letech jednání a příprav započala konečně rozsáhlá přestavba tamní železniční stanice. Nové nástupiště bude kamenné, zastřešené, a přibude též druhá kolej pro křižování vlaků. Zastupitelstvo města vyjádřilo vděčnost ministerstvu železnic, že na tuto investici pamatovalo, neboť Doupov jest důležitým bodem pro přepravu dřeva, uhlí i vojenského materiálu z okolních hor.

„Doupov bude nyní důstojným uzlem naší západočeské sítě,“ uvedl okresní inženýr Muchovsky. Slavnostní otevření stanice jest plánováno na jaro příštího roku, za účasti delegace z Karlových Varů a zástupců armády, neboť dráha zde zároveň slouží vojenským účelům.

Rovněž z Krušnohoří přichází zprávy, které těší každého přátelského ducha pokroku. Trať z Hory sv. Šebestiána směrem ke Křimovu prochází nyní rozsáhlou modernisací. Staré dřevěné pražce jsou nahrazovány, mosty se zpevňují a úseky s prudkým stoupáním budou opatřeny novými výhybkami.

Práce vedou inženýři Schmied a Lacinski, kteří ve svém sdělení pro náš list uvedli, že cílem úprav jest: „umožniti provoz těžších lokomotiv a zvýšiti bezpečnost dopravy, zejména za zimních podmínek, kdy bývá trať často zavalena sněhem“. Prozatímní uzávěra úseku potrvá do 10. prosince, poté bude trať opět otevřena a první vlak vyjede s čestnou výpravou.

S rozvojem průmyslu na severu roste i potřeba dopravní kapacity. Již delší čas se jedná o vybudování nové spojovací trati směrem k saské hranici, která by odlehčila stávající přetížené úseky při přepravě uhlí a dřeva. Denně projíždí desítky těžkých vlaků, jejichž zátěž často překračuje únosnost současných svrškových konstrukcí. Z německé strany se zároveň ozývá zájem na obnovení starého přechodu mezi Zittau a Bílým Kostelem, kde by mohl vzniknout nový hraniční uzel s překladištěm uhlí.

Ministerstvo financí a železnic jednají o úvěru ve výši 28 milionů korun, z nichž část by měla býti použita na stavbu právě této trati. Zpravodaj „Národních listů“ se dozvěděl, že projekt má podporu jak průmyslových závodů v Liberecku, tak i hornických spolků z Mostecka, které naléhají na urychlené řešení.

Zpravodaj libereckého deníku německých agrárníků čili Bundu der Landwirte, takto Reichenberger Ackermann Anzeiger, Marcus Leipaer pokýval hlavou a poznamenal k svému českému kolegovi z pražské redakce Venkova: „Pánové z Prahy i Ústí píší pěkně, moc pěkně, má to ducha, poezii i šarm, ale zase na nás trochu pozapomněli, jako kdyby Žitavsko – liberecká dráha nebyla. A přitom kolika stroji jsme jim  vypomohli. Vím, pražské ředitelství zase pronajalo nymburské stroje Ústecko – teplické dráze, ale to přece jen dokazuje, že železniční síť je jednotná v celé Evropě bez ohledu na hranice a služební jazyk. A nespatřujme v tom nějaký zastydlý pangermanismus, ale lásku k železnici a rodné hroudě, kterou tady obděláváme v pohraničí už po několik staletí a kterou nemůžeme opustit, aniž by nám to utrhlo srdce. A jak nám pomohla v Bílém Kostele – Weisskirchenu točna české firmy Ippen z Hradce Králové, pobočného závodu Strážkovice. Vždyť i pan president Masaryk jasně řekl, dejte našim Němcům, co jejich jest. Slyšíte to, našim, ne cizím, ale našim Němcům. Přece byste nevěřili, že by národ Goethův, Heineův a Robertů Kocha a Garbeho propadl křiklounům z temných zákoutí bavorských pivnic vedených nějakým tapecírem původem z Vídně, co teď seděl nedávno v landsberském festungu. To je, jako kdybychom si my mysleli, že národ Franze Palackého, Antona Dvořáka a Vojtěcha Kryšpína by propadl těm rudým křiklounům z Karlína.“   

Redaktor Venkova Tomáš Jungwirth upil dobrého krásnobřezenského ležáku a odtušil: „No snad máte pravdu, pane kolego, a léty se ty nynější hrany obrousí a vrosteme jednou do švýcarských poměrů. Když už připomínáte pana presidenta, on také říká, tož demokracii bychom měli, teď ještě nějaké ty demokraty. Koneckonců, nejnovější rychlíkový stroj plzeňské Škodovky, to nové mikádo, zkonstruoval pan inženýr Dolch, a ten je bádensko-würtemberský rodák, jak mi říkal kolega z technické redakce. A nemálo ho prý potěšilo, že o nových tendrovkách řady 456.0 pana Kryšpína se pochvalně  a uznale vyjádřil ve Zprávách německých železničních inženýrů sám velký Robert Garbe…“

Pánové si připili Na zdraví! a Prosit!  a s optimismem léta roku 1927 hleděli vstříc světlé budoucnosti 20. století z útulné zahrádky hostince Am Kelch v Povrlech – Pömmerle ….

Nad mlžným údolím tiše odjíždí vlak, který už nikdo nečeká. Zůstává jen vůně ranní rosy, kroky v trávě a vzpomínka, která pomalu mizí. Čas se rozplynul a všechno, co kdysi bolelo, se rozptýlilo do mlhy. Zapomnění má barvu podzimu — teplou, tichou a smířenou.