Součástí železniční stanice Hora Sv. Šebestiána byl most, který patřil k nejpozoruhodnějším stavbám na trati z Křimova do Reitzenhainu. Tento konstrukčně průlomový typ mostu prosadil stavební ředitel Wilhelm Renschler. V roce 1874 šlo o jeden z prvních mostů tohoto druhu v rámci monarchie. V následujícím textu přinášíme článek věnovaný této jedinečné stavbě i jejímu znovuoživení v modelovém měřítku.

Historie mostu

Stavba mostu byla zahájena na samém počátku výstavby trati do Reitzenhainu, souběžně s pokládkou kolejí směrem od Křimova. Dochovaly se plány rozsáhlého dřevěného lešení, které sloužilo při budování mostních opěr a pilířů. V období provozu se most stal oblíbeným motivem dobových fotografů. Nabízel působivou scenérii s mlýny, protékající Chomutovkou a okolní krušnohorskou krajinou. Zvuk provozu, či spíše ladná ocelová kakofonie, se nesl severní částí Bezručova údolí (dříve Grundtal, případně Assigtal).

V období útlumu nebyl most po roce 1954 dále využíván ani po mnoho let udržován, což vedlo k jeho postupné degradaci a reálnému riziku zřícení. Dne 18. června 1986 byla pracovníky Okresního stavebního podniku ze Svitav provedena demontáž nosné konstrukce. Vzhledem k vysoké náročnosti postupného rozebírání bylo tehdejším vedením rozhodnuto o jeho odstřelu. První detonace most pouze otřásla, aniž by došlo k jeho zřícení. Stejně tak druhý pokus nevedl k požadovanému výsledku. Most se nakonec zhroutil až po třetí explozi.

Rychlost, s jakou byl most demontován, odvezen a částečně rozebrán, odpovídala tehdejším poměrům. Kamenné opěry tehdy zůstaly bez větší pozornosti, takže je dnes možné být vděčný alespoň za jejich dochování. Reportáž Československé televize je dostupná v archivu ČT24, případně od 16. minuty na uvedené adrese archivu ČT. Podobný osud postihl i jednopólový příhradový most o několik set metrů dále – odstřel musel být opakován, dokud se ocelová konstrukce definitivně nezřítila k zemi.

pracovníci při odstřelu vedlejšího mostu 1994 [zdroj: zeleznice.vanovi.net]
více na http://zeleznice.vanovi.net/historie/druhymost/druhymost.html

Poslední dochovaný most tohoto typu bylo možné ještě donedávna spatřit v Holubově. Ocelová mostní pole však byla v roce 2015 odstraněna a nahrazena modernější konstrukcí.

Holubovský viadukt 2015

Současný stav mostu

Z původní konstrukce se do dnešních dnů dochovaly pouze dvě opěry. Základy středového pilíře již nejsou patrné a v terénu je nelze prakticky dohledat; na místě zůstávají jen zarostlé kamenné bloky. Okolí opěr postupně zarůstá vegetací a samotné opěry nesou stopy působení času.

Mnozí si jistě všimnou otvoru v pravé opěře ve směru na jih. Jeho účel nebyl běžný – šlo o prvek určený pro vojenskostrategické využití. V případě potřeby zneprůjezdnění trati bylo možné do otvoru umístit trhavinu a následně narušit opěru tak, aby došlo ke zhroucení mostní konstrukce.

Podobné otvory se zřizovaly zejména u velkých ocelových mostů a nacházely se obvykle u jedné z opěr, případně přímo v pilíři. Jejich provedení a přístupnost se lišily podle konkrétní konstrukce mostu.

Na opěře ve směru k Reitzenhainu jsou vytesány iniciály stavitelů trati a mostu spolu s letopočtem jeho výstavby. Iniciály H S označují stavitele trati Ferdinanda Herglotze a Josefa Schäfera z Prahy. Iniciály R W náleží stavebnímu řediteli Wilhelmu Renschlerovi, jenž prosadil použití příhradových mostních konstrukcí. Uveden je rok 1874.

Technické parametry mostu

Most byl tvořen příhradovou konstrukcí s horní mostovkou. Nosnou část představoval přímopásový spojitý nosník s vyztuženou diagonální mřížovou soustavou. Šlo o dvoupólový most, jehož obě pole podpíral střední kamenný zděný pilíř. Zatížitelnost vlaku na mostě byla 106 C (15,5t).

Příprava ke stavbě mostu

- fotodokumentace stavby mostu
- geodetické výstupy ze zaměření terénu kolem mostu
- fotogalerie demontáže železničního mostu v Holubově
- případová studie M. Tobiashe

V prostoru mostních opěr a pod samotným mostem jsme provedli podrobné geodetické zaměření terénu. S využitím geodetické techniky byl zpracován výškopisný i polohopisný plán lokality. Měření proběhlo v letních měsících roku 2015 a vytvořilo základ pro následné vytvoření virtuálního modelu.

Při modelování ocelové nosné konstrukce bylo nezbytné prostudovat nejen dochované dobové fotografie a další historické podklady, ale také principy mostního stavitelství. Na jejich základě vznikla technická studie, která se stala podkladem pro rekonstrukci mostu. Významným zdrojem informací byla skripta stavební fakulty VUT v Brně od Doc. Ing. Marcely Karmazínové, Csc. Základní zásady navrhování kovových mostů a Kovové mosty.

Důležitou součástí průzkumu bylo také studium dochovaných fotografií Holubovského viaduktu, především jeho ocelových mostních polí. Tato konstrukce představovala cenný srovnávací materiál, neboť byla svým provedením velmi podobná mostu v Bezručově údolí. Ocelová pole Holubovského viaduktu byla demontována v roce 2015 při modernizaci mostu, kterou realizovala společnost Firesta.

Navzdory značnému úsilí věnovanému archivnímu průzkumu, včetně studia fondů Státní oblastní archiv v Praze, se nepodařilo dohledat původní konstrukční výkres mostu, který by umožnil jeho přesnou rekonstrukci. Podařilo se však získat projektovou dokumentaci Holubovského viaduktu, která významně přispěla k pochopení konstrukčních principů použitých při návrhu obdobných mostů.

Za ochotnou pomoc při pátrání po původní dokumentaci patří poděkování panu Václavu Suchému ze Správy železnic, který se aktivně podílel na vyhledávání konstrukčních podkladů.

Model mostu byl dokončen v roce 2019.