Sebastiansberg – díl 3. – Každodenní život

Text shrnuje aktuální poznatky z lokality v návaznosti na dostupná historická data. Místo zkoumáme nejen prostřednictvím literatury, archivních materiálů a svědectví, ale také přímo v terénu. Na Hory sv. Šebestiána se pravidelně vracíme, abychom dokumentovali poslední dochované stopy kdysi významné a částečně opomíjené železniční trati. Níže uvádíme naše zjištění.

Historie města Hora sv. Šebestiána

Poloha v blízkosti německé hranice přinášela obyvatelům řadu výhod, zároveň však v době válek znamenala opakované průchody vojsk a pomocných sborů, které region výrazně zatěžovaly. Město navíc v první polovině 19. století opakovaně postihovaly přírodní katastrofy. V roce 1854 pak situaci zhoršil rozsáhlý požár, který zničil většinu zástavby včetně kostela, školy a starého pivovaru. K obnově dochází až na počátku 70. let 19. století, kdy se město začíná zotavovat díky rozvoji průmyslu v Podkrušnohoří a růstu obchodu. Postupně je obnovena i městská zástavba a znovu vybudován pivovar, jehož výstav v roce 1873 uvádí Bernat na 3164 věder (přibližně 1800 hl).

Kolem roku 1910 se objevují první problémy způsobené útlumem obchodu v souvislosti s děním na německé straně hranice. To se negativně promítlo i do provozu pivovaru, jehož výroba kolem roku 1900 dosahovala maxima zhruba 3000 hl, ale na konci prvního desetiletí již klesla přibližně na polovinu. K tomu přispívala i skutečnost, že pivovar byl provozován v nájmu a časté střídání nájemců brzdilo modernizaci. Konec provozu přišel ještě před první světovou válkou, kdy byl pivovar uzavřen. Jeho zánik tak předznamenal nadcházející válečné období, které region zasáhlo v ještě větším rozsahu.

Město bylo v 70. letech 19. století významným centrem obchodu s vepřovým dobytkem a drůbeží, která byla převážně vyvážena do Saska. Obyvatelstvo se dále věnovalo lesnictví, myslivectví, pohostinství a sběru lesních plodin. Důležitou součást hospodářství představovala také práce na železnici a v mlýnech v okolí říčky Chomutovky, zatímco pašeráctví tvořilo další složku místních aktivit. Těžba dřeva, výroba hraček, střívkárna a drobné živnosti měly spíše doplňkový charakter. Rozvoj železniční dopravy zlevnil přepravu a výrazně zvýšil objem obchodu se Saskem, což vedlo k útlumu provoznictví i řemesel na něj navázaných. 

Farní kostel sv. Fabiána a Šebestiána, zničený požárem v roce 1854, byl v roce 1876 znovu vystavěn na náklady studijního fondu. 3. listopadu 1877 kostel vysvětil pražský kardinál Schwarzenberg za účasti duchovních, úředníků, spolků i věřících.

Převážnou část obyvatel obce tvořilo německé obyvatelstvo. Češi byli zastoupeni především mezi zaměstnanci železnice a bydleli ve strážních domcích („vechtrech“) podél trati, přičemž v každém z nich obvykle žily dvě rodiny. Poštmistr byl české národnosti, stejně jako část strážních na celnici. Oblast byla významně živena turistikou. Letní hosté přijížděli vlakem zejména z Drážďan, Lipska a Chemnitz.

V městské škole působil pouze jeden český učitel, ostatní pedagogický sbor tvořili učitelé německé národnosti. Ve třídách bylo zpravidla kolem deseti žáků, přičemž převážnou většinu tvořily děti německé. České děti pocházely nejčastěji z rodin zaměstnanců železnice. Ve městě fungovala německá škola o šesti třídách a česká jednotřídní škola s osmi ročníky.

Těžbu a zpracování rašeliny provozovalo společenstvo zřízené roku 1891.

Za účelem výzkumu možností využití rašelinišť byla v roce 1899 založena pod vedením Hanse Schreibera v obci Hora Sv. Šebestiána stanice pro výzkum využití rašelinišť. Byly zde pořádány semináře s tématikou zúrodňování rašelinišť a využití rašeliny. Od roku 1902 zde byla také umístěna výstava na téma rašeliniště, jejíž exponáty jsou dnes z velké části uloženy v muzeu Chomutov. Během druhé světové války byl provoz stanice přerušen.

Rašelinové závody Sebastiansberg s. r. o. se specializovaly na výrobu a zpracování rašeliny pro široké průmyslové a hospodářské využití. Sortiment zahrnoval slatinnou rašelinovou podestýlku a jemně mletý rašelinový prach, využívaný jako dezinfekční a izolační materiál, dále melasový a klozetový prach určený pro suché toalety. Podnik rovněž produkoval slatinnou prsť (zeminu) pro zahradnické účely a izolační rašelinu včetně desek s ochrannou funkcí proti hmyzu.

Ve městě působilo Produktivní družstvo košíkářů, registrované jako společenstvo s ručením omezeným. Zabývalo se výrobou veškerého košíkářského zboží. Sortiment zahrnoval proutěný nábytek v různých provedeních a cenových kategoriích, koše určené pro průmysl, zemědělství i lesnictví, a také jemné košíkářské výrobky pro domácí a luxusní využití. Podnik byl v rámci Německé Bohemie považován za největší svého druhu.

Současně zde existovala i odborná škola zaměřená na košíkářství z proutí. Založena byla roku 1902 (fungovala až do roku 1947, kdy byla přemístěna do Lomnice nad Lužnicí). Košíkářství se v oblasti udrželo až do konce druhé světové války.

Velkoobchodní klöppelspitzen manufaktura se specializovala na výrobu a export pravých ručně paličkovaných krajek z lnu a bavlny. Nabídka zahrnovala mimo jiné krajkové vložky, blůzové límce, ozdobné rohy polštářů, rámy na polštáře, celoplošné běhouny na stoly i dekorativní dečky a přikrývky.

Součástí sortimentu byly také novější výrobky z hedvábných krajek, jako jsou šály, závoje, zdobené díly košil, lemy na kapesníky, okraje přikrývek či ozdobné podnosy. Manufaktura zároveň nabízela veškeré potřeby pro paličkování krajek.

V některých domech probíhala domácí výroba bordur a ozdob ženských oděvů, v jiných rodinách se věnovali paličkování krajek.

Strublův hostinec „U Zlatého lva“ v nabízel příjemné ubytování v pokojích pro hosty a kvalitní kuchyni. Součástí služeb byla prvotřídní nabídka piv a vín, stejně jako stájové zázemí přímo v objektu. Hostinec disponoval také velkým koncertním a tanečním sálem, který sloužil k společenským a kulturním akcím. Provozovatelem byl hostinský a řezník Hermann Tschek.

V roce 1920 byla zahájena elektrifikace obce, která představovala významný krok v modernizaci místní infrastruktury. O čtyři roky později, v roce 1924, byly zavěšeny nové obecní zvony. Ty nahradily původní, jež byly během první světové války roztaveny pro výrobu zbraní a munice. V roce 1926 byl vybudován pomník padlým v první světové válce jako připomínka obětí konfliktu. Během 30. let měla obec 1670 obyvatel.

Další rozvoj technické vybavenosti pokračoval roku 1929 zřízením benzínové pumpy, kde tehdejší cena benzínu činila 3,10 Kčs za litr.

Po celou meziválečnou dobu se nepodařilo vybudovat solidní a nosnou existenci pro místní obyvatele. Zemědělství, košíkářství, těžba a zpracování rašeliny poskytovaly jen omezené pracovní příležitosti.

Politický vývoj v obci byl v meziválečném období značně proměnlivý. Dlouhodobou převahu ve volbách zde měli sociální demokraté, avšak na počátku 30. let začaly sílit nacionalistické strany. Jejich politika byla často konfrontační a netolerantní, což vedlo k destabilizaci místní správy. Situace vyústila v jmenování správní komise a následně v dubnu 1932 i vládního komisaře pro správu Hory sv. Šebestiána, protože místní politické síly tuto formu řízení rovněž bojkotovaly. V témže roce byla založena Národní jednota Severočeská, která fungovala jako obranný nacionální spolek.

V říjnu 1938 obsadila německá armáda české pohraničí, což znamenalo zásadní zlom v dalším vývoji regionu. Během druhé světové války strádají lidé nedostatkem. Občané převážně německé národnosti povoláni do nacistické armády. Během války stoupl počet obyvatel, protože sem byli evakuováni obyvatelé bombardováním ohrožených měst. Do roku 1945 zde rovněž působil okresní soud. 17.  srpna. 1945 odsun německých obyvatel. Po odsunu následoval prudký pokles na 300 obyvatel. Válečné ztráty byly vyčísleny na přibližně 110 padlých. Po odsunu proběhlo dosídlení obce, značnou část nově příchozích obyvatel tvořili reemigranti české a slovenské národnosti zejména z Rumunska.

V poválečném období byla v obci umístěna finanční stráž, kterou v roce 1952 nahradila Pohraniční stráž. V 50. letech byl v budově bývalé košíkářské školy a rašelinářského muzea zřízen dětský domov.

V 60. letech došlo k demolici místního kostela, který byl ve zchátralém a technicky nevyhovujícím stavu. Tento krok byl zároveň ovlivněn i tehdejšími strategickými vojenskými zájmy v oblasti.

další zdroje

použitá literatura a prameny:

1) V. Vašek, Stavby horských tratí z Chomutova v retrospekci i očima pamětníků, Památky Příroda Život 2015, ročník 47, Oblastní muzeum v Chomutově, vydáno 2015
2) M. Jelen, Zrušené železniční tratě v Čechách, na Moravě a ve Slezku, nakl. Dokořán, vydáno 2009
3) J. Kadlec, Zaniklá železniční trať Křimov-Reitzenhain, Oblastní muzeum v Chomutově, vydáno 2005
4.) Pamětní kniha stanice Hora sv. Šebestiána
5.) http://zeleznice.vanovi.net