Roku 1933 byla na trati Křimov – Reitzenhain uvedena do provozu nová zastávka u obce Menhartice (Märzdorf). Tato dnes již zaniklá vesnice měla v minulosti svůj význam, a proto jsme se rozhodli nahlédnout do její historie a připomenout několik zajímavostí z jejího vývoje.

Budoucí rozšíření modulového kolejiště směrem ke Křimovu navíc naznačuje, že zastávka Menhartice se s velkou pravděpodobností dočká svého obnovení – byť tentokrát pouze v modelovém měřítku.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1281. Původní název vsi zněl Meinhardesdorf (Meinhardova ves), což naznačuje její německý původ. Obec náležela do správního okruhu Hory sv. Šebestiána, od níž se nacházela přibližně 3 km.

Vesnice Menhartice se skládala ze dvou částí. Starší část měla charakteristický půdorys okrouhlice a její obyvatelé se živili především zemědělstvím. Hlavním zdrojem obživy byl chov dobytka, dařilo se však také pěstování brambor, zelí a tuřínu. V menší míře se zde pěstoval oves a žito, později se rozšířilo také pěstování lnu, které se stalo významnou součástí místního hospodářství.

V obci stávala kaple zasvěcená sv. Floriánovi, v níž sloužíval bohoslužby farář z Hory sv. Šebestiána. Volba tohoto patrona nebyla náhodná – sv. Florián je patronem profesí spojených s ohněm a ochranou před požáry. V obci proto působil také dobrovolný hasičský sbor.

Kaple sv. Floriána

školní budova

Menhartice měly školu (čp. 6). Z původní jednotřídní školy se později stala škola dvoutřídní. Za vyšším vzděláním docházely děti do měšťanské školy v Hoře sv. Šebestiána.

Školní třída v roce 1931 vedená učitelem p. Kahlem

V obci se nacházel také pomník císaře Josefa II., vybudovaný roku 1882.

U domu č. 21

Novější část obce tvořila zástavba podél ulice, která vycházela z návsi jihovýchodním směrem k jednomu ze tří menhartických rybníků. Tato část byla osídlena především dělníky, kteří nacházeli obživu v okolních lesích nebo u železnice. Mnozí obyvatelé si navíc přivydělávali námezdní prací v lesních porostech patřících městu Chomutovu.

V této části obce se nacházel také pomník padlým v první světové válce, který byl odhalen roku 1925.

Dům železničního zaměstnance č. 37

Západně od Menhartic byla zřízena železniční zastávka. U strážního domku se nacházela studna, která však v období sucha často vysychala.

Zánik Menhartic se v mnohém podobal osudu dalších obcí v pohraničí, které zanikly po druhé světové válce. Významnou skutečností bylo, že základní služby pro obyvatele – četnická stanice, pošta, lékař i lékárna – se nacházely v nedaleké Hoře sv. Šebestiána. Postupně se navíc začaly měnit možnosti obživy. Obyvatelé odcházeli za prací do průmyslových podniků, které nabízely stabilnější zaměstnání a vyšší výdělky než tradiční zemědělství a práce v lese.

Počet obyvatel proto neustále klesal a po odsunu německého obyvatelstva se již nepodařilo obec znovu osídlit. Menhartice navíc ležely v odlehlé poloze, s obtížnou dopravní dostupností, zejména v zimních měsících. K postupnému zániku přispělo také zrušení železničního spojení.

Zajímavostí z pozdější historie obce je také záznam z roku 1940, kdy nebylo možné využívat vodu z obecní studny, protože do ní pronikla močůvka.

Na počátku 50. let bylo rozhodnuto o výstavbě vodní nádrže Křimov. S tím souvisel i konec Menhartic, neboť obec se nacházela ve druhém ochranném pásmu budoucí vodárenské nádrže. Dělníci ze Slovenska, kteří se podíleli na stavbě přehrady, získali povolení odvézt si z opuštěných Menhartic stavební materiál k obnově svých válkou poškozených domů. Materiál byl odvážen po železnici, která tak naposledy posloužila zanikající obci.

Hasiči Menhartice

Jak již bylo zmíněno, v jedné z budov v Menharticích působil sbor dobrovolných hasičů, který zasahoval nejen v samotné obci, ale i v širokém okolí. Sbor byl založen již roku 1880 a váže se k němu zajímavá událost, kterou zaznamenal pan Vašek ve svém příspěvku v časopise Památky, příroda, život, vydávaném Okresním muzeem v Chomutově.

motorová stříkačka firmy Flader, zdroj: sdhlomy.albums.cz

Dne 9. srpna 1925, v neděli, se v Menharticích konala velká hasičská slavnost spojená s předvedením nové motorové stříkačky. Obec se rozhodla zakoupit pro místní hasičský sbor modernější techniku a k jejímu výběru byla pozvána chomutovská firma Herold. Nová stříkačka měla být porovnána se stávajícím strojem hasičského sboru z Hory sv. Šebestiána.

Do Menhartic se při této příležitosti sjelo množství návštěvníků i hasičských spolků z širokého okolí. Již od ranních hodin probíhaly přípravy na velkolepou událost. Byly rozvedeny hadice v horní části vsi a jeden z vodních proudů byl veden za domem pana Maxe Manna čp. 18 směrem ke stodole stojící v zadní části usedlosti.

Ve dvě hodiny odpoledne začalo samotné předvedení stříkaček u místního rybníka. Představena byla stříkačka hasičského sboru z Hory sv. Šebestiána i nová motorová stříkačka firmy Herold. Obě zařízení měla shodné parametry a jejich výkon dosahoval až 1000 litrů vody za minutu.

Podle dobového popisu dosáhl proud vody ze starší stříkačky až ke štítu domu čp. 1, zatímco stříkačka firmy Herold tohoto dostřiku nedosáhla. Při zkoušce s proudem namířeným vzhůru však obě zařízení dokázala vytvořit mohutné vodní sloupce, které vystupovaly téměř do výše dvojnásobku budovy školy.

Přestože výsledek zkoušky nebyl zcela jednoznačný, nová stříkačka firmy Herold nakonec přesvědčila a hasiči ji objednali. Po skončení oficiální části následovalo společenské posezení v místním hostinci, kde se konala taneční zábava. Místní hostinský si jistě přišel na své – tak významná událost znamenala pro jeho podnik značný příjem.