Práce v rytmu léta

Před modrožlutou rozžhavenou oblohou, v pasti tepelných proudů sevřenou, se v těchto dnech v dílnách udělalo docela velký kus práce. Bojovalo se hlavně na poli, na cestách, mezi stromy, mezi pražci i v detailech viděných jen přes lupu. První obyvatelé vechtrů se začínají pomalu zabydlovat a získávat role ve světě minulosti. Tak hurá na fotky s popisem.

Předem je potřeba oznámit, že voda teče. V minulosti nejsou záznamy o tom, že by na Hoře Sv. Šebestiána bylo nějaké mimořádné sucho. Vyšší nadmořská výška se rovná rozdílným klimatickým podmínkám. Stanice, vybudována ve svahu měla co dělat s tím, aby se voda z nebe dostala do svého koryta v Bezručově údolí.

Při tvorbě skal mě napadla myšlenka, jak asi v minulosti probíhala stavba této krušnnohorské stanice. Bylo potřeba odtěžit část kameniva z prostoru křímovského zhlaví. Tzn. kámen se buď ihned zpracoval na místě, nebo se odvážel vagony na lokace, kde jich bylo naopak málo. Např. k tvorbě náspů. Proč tedy do budoucna v modulovém provozu netěžit kamenivo?

Po celou dobu činností na kolejišti byly přítomny nákladní vagony z Fardyho vagonky, které na nádraží vykonávají funkci úložiště vytěženého materiálu – dřevo, kámen, rašelina. Co se děje se samotným výkonným ředitelem nevíme. Bydlí v jednom z bytů ve vechtru na Reitzehnainském zhlaví. Panu řediteli Fardymu patří i pozemek u obloukové výhybky. V současnosti tam má obytný karavan a stavební materiál. Kuje pytle.

Je potřeba dopracovat ploty a přes koryto vybudovat lávku.

Tento jediný pozemek není zahliněný. Toto místo mohlo mít totiž v minulosti mnoho využití. Např. hezkého parku s lavičkami pro lidi, výběh pro hospodářská zvířata, odklad stavebního materiálu či materiálu pro údržbu… každopádně to bylo místo, kde byly tři stromy. Ale mohly se tu konat i oslavy, stoly a lavičky, prase na grilu, pivo z pivovaru Sebastiansberg a dobová muzika. Tato plocha bude vyjímatelná a těmito situacemi nahraditelná 🙂

Základ pro položení štěrku byl aplikován v celém modelu. Byla zaštěrkována jen ta část, která již měla zapatinované pražce. Kompletní zaštěrkování je naplánováno na podzim tohoto roku. Patinování pražců zabere hodně času. Metoda olejových barev se osvědčila. Barvy po očištění neblednou a vytvářejí jemnou strukturu pražcům.

Ve vechtru na křímovském zhlaví je již zabydlen Thomas Loukotz alias Čáry. Vykonává na směny práci výhybkáře a obhospodařuje les na této straně. Když je třeba zastává funkci cestmistra. K dispozici má jednoho koně a povoz.

Koně jsou ustájeny v malé přístavbě vedle skladiště.

Jedním z prvních obyvatelů je Zdeslav Aulitz alias pan Zdenda. Jeho práce je různorodá, ale velmi důležitá. Opravuje co je třeba. Má pod sebou další tři dělníky (jedním z nich je T. Loukotz). Koordinuje stavební a opravné práce na ploše nádraží. Bydlí v druhém bytě na křímovském zhlaví. Vlastní drůbež na pozemcích dráhy. Vlastní bagr sovětské výroby pro těžbu rašeliny.

Budova uprostřed sloužila jako dopravní kancelář pro traťmistra.

V této době se stanicí proháněly nákladní soupravy, ale v současnosti je tu pusto. Jednou za čas tu profičí rychlík, který tu ovšem nezastavuje. Probíhá nakládka materiálu, občas tu z nějakého vagonu vypadne uhlí pro potřeby zaměstnanců. Osobní vlaky tu jezdí pravidelně.

Další obyvatel našeho prostoru. Na této křižovatce budou Svatá Mucha. Je potřeba je pořádně vykadit svatým kadidlem.

Most čeká na svoji mostovku.

Následujícím videem se s vámi loučím a brzo zase něco napíšu. Opatrujte naší planetu a mějte ji rádi.

A poslední fotka pro kochající se fanoušky. Po finální verzi štěrkování začínáme s vegetací 🙂

[gs-fb-comments]