Při jedné z cest na Horu Sv. Šebestiána jsme narazili na postavu starého pána stojící na místě, kde přiléhala manipulační kolej k tehdejšímu skladišti s nakládací rampou. Stál nehybně, něco si mumlal a když nás spatřil, uslyšeli jsme něco, co nás udivilo, pobavilo a překvapilo. Pan Edmund Stefan, jak se nám zdvořile představil, nás přizval ke svému tábořišti a rozpovídal se o příběhu z řad místních posunovačů. Také nám poskytl dobové fotografie, které z onoho dne nafotil pan Dr. Schreger. Zde je jeho příběh.

Víte, když jsem nastoupil k posunovačům, tak už se to říkávalo. Nikdo ani nevěděl, jak to vzniklo, ale všem to připadalo legrační. Bylo to takové absurdní, tak jsme to prostě občas řekli, protože, co vám budu povídat, na posunu se občas děly věci. Jednou jsem doma neopatrností rozbil vázu a tak jsem bezmyšlenkovitě použil tuto větu. Nikdo nechápal, jen můj dědeček, dejžť mu Pánbu věčnou slávu, se začal smát. Kdysi taky pracoval na posunu. A tak řekl: „Synku, jestlipak víš, kde se to pořekadlo vzalo?“. No já nevěděl. A on začal vyprávět.

Jednoho dne přijel od Křímova manipulák. Z hytláku vystoupil vlakvedoucí a oznámil přednostovi, že pro nás má nějaké vozy. Přednosta nařídil, ať celou soupravou sune k rampě na manipulační kolej a rozposunují to. Mají na to celou hodinu.
Mašinfíra tedy sunul soupravu na manipulační kolej k rampě.

U rampy rozdělili soupravu na dvě části tak, aby se dobře a rychle posunovalo.
Přední nepotřebnou část soupravy i s hytlákem přistavili na dopravní kolej č.1.

Lokomotiva pak zajela k rampě a zapřáhla část vozů, které tam stály. Zajela s nimi na krajní dopravní kolej č. 2, kde odpojila dva zavřené vozy, říkalo se jim Oppelny, a dva vozy na přepravu dlouhé kulatiny.

S vagony, co zbyly u lokomotivy, najela opět k rampě a připojila několik dalších vozů, se kterými odjela před zhlaví. U rampy zůstal jeden Oppeln a maďar. Jo, byl to maďar. S křížovou výztuhou na čele a takovou zalomenou střechou.

Lokomotiva s vozy pak zajela ke čtveřici vozů na dopravní kolej č. 2, kde následně připojila oba dva Oppelny. Naposunovala je k rampě, kde již stál jeden Oppeln s tím maďarem.

Chvíli se posunovalo sem tam s cílem dostat lokomotivu a jeden z vozů na přepravu dlouhé kulatiny, kterým se říkalo opleny, z přední části vlaku, za všechny odstavené vozy. To zabralo asi čtvrt hodiny a lokomotiva pak ten jeden vůz na přepravu dlouhé kulatiny přistavila z druhé strany ke třem Oppelnům.

Samotná lokomotiva se hned vrátila na dopravní kolej č. 2 a připojila dva oplenové vozy, které tam zůstaly odstavené po předchozím posunu.

V tu chvíli jeden z posunovačů zavětřil, že se děje něco divného. Vyděšený vyrazil k nádražní budově za přednostou stanice. Mašinfíra mezitím s lokomotivou odvezl dva oplenové vozy za křímovské zhlaví a naposunoval je k rampě.

Vyděšený posunovač rozrazil dveře kanceláře přednosty stanice a vykřikl: „Lichý oplen!“
No, co si budeme povídat. Lichý oplen je můra všech posunovačů, vlakvedoucích a hlavně nakládek kulatiny. Protože s lichým oplenem žádnou slávu neuděláte. Proti lichému oplenu můžete protestovat, s lichým oplenem můžete nesouhlasit, ale také jej můžete odstavit na dopravní kolej, kde bude jen a jen překážet křižování vlaků. Můžete jej odstavit u rampy, kde bude věčně překážet v přistavování nebo odtahování vagonů. Můžete ho také odstavit na kusé koleji vedoucí k čelní rampě, kde ale bude pořád překážet při nakládání vozů čelem k rampě. To jej pak budete muset pořád odpřipoposunovávat tak, aby byl chvíli za nakládaným vozem a chvíli před ním, protože jinou kusou kolej, než tu vedoucí k čelní rampě, nemáte. Jó, kdybyste měli kusou kolej končící šturcem, tak ho odstavíte tam. Desítky let pak budete sledovat, jak jím pomalu prorůstají stromy a plevelné keře s travinami. Ale my ji na Hoře Svatého Šebestiána neměli, takže s lichým oplenem bylo možné udělat spoustu věcí, ale všechny byly špatně. Vůz byl určen do naší stanice a šmitec. Takže po skončení posunu stál u rampy lichý počet oplenů.

Mezitím přednosta stanice manipulák odbavil a ten odjel směrem na Reitzenhain. Pak se šel podívat k rampě. „Skutečně“, pravil. Je lichej! Úplně lichej!“.

A celou tu tragedii šestice vozů u rampy nato okomentoval hláškou, která mezi místními posunovači zlidověla: „Kolik Oppelnů, tolik oplenů.“