Sebastiansberg – díl 1. – Historie

Ohlédnu-li se na úplný začátek, tak k mému snu mne přivedla návštěva Bezručova údolí u obce Hora sv. Šebestiána. Když jsem poprvé uviděl monument ve formě dvou mostních opěr bývalého mostu, začala ve mě narůstat neznámá vnitřní síla „dozvědět se víc“. Na místě bývalého nádraží jsem neviděl jen torzo drážních budov či zarostlých svršků, ale vizi velmi živého parního provozu. Představy v mé fantazii přehlušovaly ticho tohoto místa.

V tomto článku najdete chronologicky seřazené informace o historii odbočné trati č. 137. Zdroje, ze kterých jsme čerpali, jsou uvedené na konci článku. O provozu na trati pojednává článek Sebastiansberg – díl 2. – Provoz na trati. Vše co jsme vybádali v archivech i v terénu shrnuje článek Sebastiansberg – díl 3. – Archeologický výzkum. O přírodě a době pojednává článek Sebastiansberg – díl 4. – Krajina a zajímavosti. Podrobně o stanici se snažíme získaz i z 3D modelu. Viz Sebastiansberg – díl 5. – 3D model.

  • 1870 probíhali práce na mostu v Bezručově údolí. Trať z Chomutova na Vejprty již byla v provozu. Most budoval stavební ředitel Wilhelm Renschler.
  • 1872 12. listopadu byla získána koncese na stavbu trati v úseku Křimov – Reitzenhain společností B.E.B. – Buštěhradská dráha, a. s. (Buschtěhrader Eisenbahn).
  • 1873 1. listopadu se začalo s výstavbou úseku trati z Křimova směr k Raizenhainu.
  • 1874 pokračuje stavba železnice ze Sebastiansbergu do Raizenhainu.
  • Trať vybudovala společnost Ferdinand Herglotz a Josef Schäfer v Praze.
  • Díky stavbě přišlo do Menhartic mnoho cizích dělníků (hlavně Čechů). Brzy v obci vládl čilý a veselý život. Téměř v každém domě byli ubytováni železniční dělníci. Celá trať byla stavěna ručně, bez použití těžké techniky. Jediným pomocníkem traťových dělníků byl střelný prach.
  • V srpnu byla zahájena demolice ruiny bývalého kostela a 11. října byl položen základní kámen nového kostela.
  • 1875 byla trať dokončena. Pracovní vlaky vyjeli dne 1. srpna a provoz na trati byl zahájen 23. srpna. Zahájen provoz nádraží Hory sv. Šebestiána. Na trati neexistovaly žádné zastávky.
  • Farní chrám sv. Fabiána a Šebestiána po požáru r. 1854 na náklad stud. fondu byl roku 1876 znova vystavěn.
  • 1877 3. listopadu přijel pražský kardinál Schwarzenberg se svým doprovodem a ceremoniáři a za účasti řady duchovních, představitelů úřadů, spolků a za řady věřících byl vysvěcen kostel.
  • 1889 byly zahájeny práce na plánované, ale nedostavěné třetí koleji (ozn. č. 2). Do této doby měla stanice koleje jen dvě + jednu kusou.
  • 1894 postavena kůlna pro údržbu dráhy.
  • V roce 1895 byla otevřena městská spořitelna v Hoře sv. Šebestiána.
  • 1898 vybudována kanalizace a v roce 1900 moderní vodovod místo starého z konce šestnáctého století. V tomto roce také byla rozšířena rampa.
  • Převažuje nákladní doprava. Přepravuje se černé uhlí z Kladna i hnědého ze Sokolovska a vyváží se do Saska.
  • 1904 vybudována přístavba k nákladišti.
  • 1910 vybudován přístřešek pro odklízeče sněhu.
  • V některých dnech byla nákladní přeprava tak silná, že musela být ve směru z Čech omezena nebo i zastavena.

Fotografie uveřejněná v časopise Komotauer Zeitung zachycuje zaměstnance na dráze v roce 1916.

  • 1917 zasáhla oblast epidemie úplavice, která si vzala řadu obětí.
  • V říjnu 1918 vznik Československa. Stanice Krima-Neudorf přejmenována na Křimov-Nová Ves. Sebastiansberg na Hora sv. Šebestiána.
  • Začátkem dvacátých let proběhla elektrifikace měst v okolí trati.
  • Trať po r. 1923 (zestátnění společnosti Buštěhradské dráhy) organizačně spadala pod ředitelství drah Praha-sever.
  • Osobní doprava byla po dlouhá léta zastoupena dvěma páry smíšených vlaků denně, ale zde jsou velmi netypicky i s vozy či oddíly 1. třídy. V pohraniční stanici byla návaznost na spoje německých drah do Drážďan, Lipska i Chemnitzu.
  • Od 4. 2. 1924 bylo nutno zastaviti veškerou dopravu. Uvolnění až 10. 2. 1924, dle udání starších obyvatelů nepanovala tak prudká vichřice od roku 1884. Závěje dosáhly místy výšky 7 až 8 metrů.
  • 10. 8. 1925 – přejet výměnkář v Křimově (sebevražedný úmysl)
  • 4. 11. 1925 – přejet pomocný průvodčí vlaku.
  • Vyšší hustota i rychlost osobní dopravy nastala motorizací koncem 30. let
  • Dopravu zajišťuje 5 párů motorových osobních vlaků denně + 2 další v neděli.
  • 1927 bylo přes stanici Reitzenhain přepraveno až 170 000t nákladu.
  • 1930 15. května zřízena stanice Reizenhain v Čechách (obec Pohraniční).
  • 14. až 17. 8. 1930 panovala taková vichřice, že přelomila dva stromy na nádraží. Nejsilnější vítr byl 17. srpna. Ve stanici Křimov. Opřel se o 2 tam stojící vozy takovou silou, že vozy shodily podložky a ujely ze stanice. Dojely až do sousední stanice Domina, a to za 12 minut. V Domině byly zastaveny. K nehodě nedošlo.
  • 1930 – 100 nákladních vlaků denně (uhlí, dřevo, rašelina).
  • Motoráky byly na trati do Reitzenhainu nasazeny 1. ledna 1933 a od tohoto data byla osobní doprava na trati zajišťována výhradně motorovou trakcí. První motorový vůz byl řady M 120.302, takzvaný „věžák“ z produkce kopřivnické Tatry. Motorové vozy byly připraveny k odjezdu vesměs na první koleji vedle hlavní budovy. Osobních vlaků následně jezdilo sedm párů denně.
  • 1933 15. května zřízena stanice Menhartice.
  • Do roku 1938 nemá stanice HSŠ zápisy v pamětní knize. Během okupace byly ztraceny.
  • Po r. 1938 při záboru pohraničí patřila trať Německým říšským drahám – Deutche Reichsbahn-Gesellschatft (DRG). Pamětní kniha uvádí ředitelství německých drah v Drážďanech a ministerstvem železnic v Berlíně.
  • DRG vedly na této trati jeden pár rychlíků v relaci Chomutov – Chemnitz.
  • V roce 1939 byl název stanice Křimov – Nová Ves změněn na Krima.
  • 1940 zřízeno elektrické osvětlení. Geometrický plán uvádí dvě lampy na nástupištích. Ještě před tímto osvětlením byl na stanici instalován akumulátor s dynamem, které poháněl vítr.
  • V letech 1941-2 bylo zřízeno německou vojenskou správou vysílací a naslouchací zařízení na kopci zvedajícím se nad nádražím. Součástí této vojenské stanice bylo i zařízení rušící rozhlasový poslech.
  • Na jaře 1945 poslední jízdní řád uváděl jen dva páry osobních vlaků denně (trakce Křimov-Reitzenhain) a 3 páry osobních vlaků v trakci Křimov – Reitzenhain. Po tomto roce byla nákladní doprava minimální. Na trati odjížděli v transportech němečtí občané z pohraničí do Německa.
  • Od 9. května 1945 vlastnila trať opět ČSD.
  • 1945 30. května projel tratí vojenský transport tažen dvěma lokomotivami ČSD. Transport na německé straně tažen pouze jednou lokomotivou, na spádu byl nedostatečně brzděn – došlo k velké železniční katastrofě. 18 sovětských vojáků mrtvých.
  • 28. června 1945 se trať vrátila do rukou českého zaměstnance přednosty stanice pana Bohuslava Ježka. Pokladní hotovost při převzetí stanice byla 1 Rm 65 Rpf. Staniční materiál a zařízení byly shledány v pořádku a provozu schopném stavu.
  • Obec Pohraniční, Menhartice a Stráž zrušeny po odsunu německého obyvatelstva. Rapidní pokles obyvatel.
  • Od 1. 1. 1946 stanice přísluší správě ředitelství státních drah v Ústí nad Labem. Příslušná traťová správa Chomutov, výtopna a vozební stanice Chomutov.
  • V provozu vlastní stanice nastalo začátkem roku 1946 částečné snížení jak přepravy osob, tak i přepravy zboží následkem nesjízdnosti silnic vedoucí z okolních obcí pro sněhové vánice.
  • V květnu 1946 vyhořela část rašelinářských podniků města Hory sv. Šebestiána, čímž byly vyřazeny z provozu. V letních měsících byl provoz v rašelinárně obnoven a zvýšila se přeprava jak kusového zboží, tak i vozových zásilek.
  • Autobusová linka do Chomutova byla zavedena v srpnu 1946. Stanici pro osobní dopravu využívalo minimum cestujících.
  • Následkem nedostatku pracovních sil se odstěhoval podnik pro výrobu košíkářského zboží koncem roku 1946 do Lomnic nad Lužnicí.
  • 7. října 1946 byla zdejší stanice po zrušení dopravní služby prohlášena za stanici komerční. Prozatimní vedení stanice převzal po bývalém správci stanice Bohuslavu Ježkovi pan Rückle Jan.
  • 1948 9. května byl na trati pozastaven osobní provoz. Přeprava cestujících nahrazena autobusovou dopravou pro jedinou obec Hora sv. Šebestiána.
  • Německé říšské dráhy zanikly 7. 9. 1949 rozdělením na DB a DR.
  • Do roku 1953 trať do Hory sv. Šebestiána fungovala jako vlečka. Stanice byla přejmenována na „nákladiště Křimov“. Jezdili sem manipulační vlaky. Byla zde nakládka hlavně dříví a rašeliny. Tento rok dopraven do stanice širokopásový bagr sovětské výroby pro těžbu rašeliny v závodě „Rašelina“.
  • 1953 svitla naděje na zprovoznění trati na základě mezinárodního jednání mezi ČSR a NDR. Mělo dojít k otevření hraničního přechodu Reitzenhain. Po trati jezdili inspekční dreziny s úředníky. Bylo znovu vybudováno svrchní vedení el. proudu z obce na nádraží. Byla vložena nová výhybka č. 4 na reitzenhainském zhlaví. Celá trať byla opravena a proměřena.
  • K obnovení trati nedošlo. Důvod neznámý.
  • Do roku 1954 dále používána pro nákladní přepravu.
  • 1954 – 1956 došlo vlivem silných mrazů k poškození vrchního vedení el. proudu.
  • Tratí několikrát projel vlak s filmaři. Film „Tátova škola“.
  • Po nějaké době sloužila trať z Křimova jako odstavná kolej pro správkové vagony. Délka odstavených vagonů sahala z Křimova až do Menhartic.
  • Postupně docházelo k rozkrádání a chátrání. Budova nádraží sloužila jako rekreační dům pro železničáře.
  • 1967 byl zdemolován kostel. Věž vydržela první výbuch a podminování se muselo opakovat. Následně po demolici nastoupili sklenáři, kteří zdarma zasklívali rozbitá okna.
  • 1969 podala Traťová distance Chomutov návrh na zrušení a likvidaci železničního zařízení. Náklady na eventuální kompletní rekonstrukci trati byly odhadnuty na 49,35 mil. Kčs, na snesení tratě na 11,1 mil. Kčs.
  • V roce 1970 bylo ještě ve stanici Hora Svatého Šebestiána zabezpečovací zařízení.
  • V červnu 1972 vypracovalo tehdejší Železniční rozvojové středisko studii na zrušení trati Křímov – Reitzenhain jako poklad pro vydání rozhodnutí o zrušení a snesení této trati. 12. října byla trať oficiálně zrušena výnosem Federálního ministerstva dopravy.
  • Až v dubnu 1985 uzavřely ČSD hospodářskou smlouvu s Okresním stavebním podnikem ve Svitavách na snesení tratí Křímov – Reitzenhain a trati Havraň – Vrskmaň. Byly zahájeny práce na snesení železničního svršku.
  • 1986 18. června byl odstřelen most. Ten se po prvém odstřelu pouze otřásl a zůstal důstojně stát. Nakonec se střílelo třikrát a teprve poté se most zřítil k zemi. Postupně sneseny koleje a budova zbořena.
  • 1987 31. srpna ukončeny práce na snesení železničního svršku.
  • Zbytky železných konstrukcí trati postupně rozkradeny, trať zarůstá splývá s prostředím. Část pozemků prodána soukromým majitelům, kteří mají zájem zachovat a zachránit zbytky této slavné trati.
  • 2016 zahájen archeologický průzkum modeláři z Ústí nad Labem.

Zajímavosti ze stavby trati

  • Při stavbě trati 137 byly zaměstnány stovky dělníků, kteří své peníze utráceli v okolních obcích a městech. Mzda byla 1 zlatý pro tesaře a o 50 krejcarů víc měl zedník.
  • Zaměstnáni byli převážně Češi.
  • Snížena nezaměstnanost v regionu. Kromě specialistů byli přijímáni jen lidé z Chomutovska.
  • Stavba trati probíhala v náročném horském terénu. Pracovalo se ve vysokém tempu a postup se nezastavoval ani v zimě.
  • V obcích a městech kolem trati vládl čilý i veselý život.
  • Dle reálných dokladů byli dělníci budující tratě okrádáni na mzdě, což později vedlo ke vzpouře.

Použitá literatura a studijní prameny:

[1] Vašek V., Stavby horských tratí z Chomutova v retrospekci i očima pamětníků, Památky Příroda Život 2015, ročník 47, Oblastní muzeum v Chomutově, vydáno 2015
[2] Jelen M., Zrušené železniční tratě v Čechách, na Moravě a ve Slezku, nakl. Dokořán, vydáno 2009
[3] Kadlec J., Zaniklá železniční trať Křimov-Reitzenhain, Oblastní muzeum v Chomutově, vydáno 2005
[4] Tobisch M., Analýza oblastí ovlivněných lidskou činností v krušnohorském pohraničí – případová studie Hora Sv. Šebestiána, Sborník Student GIS Projekt 2015
[5] Pamětní kniha stanice Hora sv. Šebestiána
[6] materiály na stránkách pana Lubomíra Váněho – http://zeleznice.vanovi.net
[7] archiválie ze Státního oblastního archivu v Praze


Odkazy:

Příspěvek byl publikován v rubrice historie a jeho autorem je Ladislav Kovář. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.