Po delší odmlce se opět vracíme s naším zpravodajstvím plného novinek o dění v našem klubu. Co zajímavého jsme v poslední době zažili? Jak postupujeme s tvorbou nejen naší modulové stanice Hory sv. Šebestiána? Co nového jsme vypátrali? Na čem aktuálně pracujeme se můžete dočíst v následujících řádcích.
Tento článek shrnuje současné poznatky z místa s návazností na historická data. Místo nejen podrobně mapujeme z pohledu knih, monitorů a vyprávění. Pravidelně se na HSŠ vydáváme, zkoumáme poslední pozůstatky kdysi slavné a tajemstvím zakryté železniční trati. Zde jsou naše výsledky.
Bouřlivý vývoj projektu Hory sv. Šebestiána dostává jasnější obrysy. Velkým tématem byl v uplynulé době tvar obou zhlaví (křímovského a reitzenhainského), resp. výběr typů výhybek. Podařilo se nám totiž navštívit pana J. Kadlece, který vypracoval publikaci o této zrušené trati. Vlastovi se podařilo získat detailnější snímky mapy, chcete-li geometrického plánu. Snímky jsme důkladně pročistili, narovnali a pospojovali. Detailní pohled nám umožnil nahlédnout blíže historii a nastala mezi námi bouřlivá debata. Co zajímavého jsme ze snímků zjistili?
V Menharticích stávala kdysi škola (jednotřídka, později dvoutřídka). Děti, které školu navštěvovaly, musely po jejím dokončení dojíždět do městské školy v Hoře sv. Šebestiána. Vyvstává otázka a zajímavé zamyšlení. Jet do školy vlakem nebo pěšky? Přináším Vám odpověď ve formě fyzikálního řešení 😀
Celý příspěvek
Roku 1933 byla na trati Křimov – Reitzenhain vybudována nová zastávka u vesnice Menhartice (Märzdorf). Rozhodl jsem se zapátrat v minulosti této kdysi nemalé obce a přinést pár řádků z historie. Budoucí vývoj modulového kolejiště směrem na Křimov nasvědčuje tomu, že zastávka Menhartice bude s velkou pravděpodobností v budoucnu opět vybudována (v modelovém měřítku ;).
Celý příspěvek
V následujícím článku se podíváme na tehdejší provoz na trati z Křímova do Reitzenhainu z hlediska typů lokomotiv, osobní i nákladní přepravy. Je jednoznačné, že nejživější provoz byl před 2. světovou válkou, stejně jako na ostatních tratích sousedících se Saskem. Proud uhlí prakticky zastavoval jen živel přírodní. Ani osobní doprava neskomírala. Vedle denního cestování do práce byla oblast dostatečně živena turistickým ruchem.
Ohlédnu-li se na úplný začátek, tak k mému snu mne přivedla návštěva Bezručova údolí u obce Hora sv. Šebestiána. Když jsem poprvé uviděl monument ve formě dvou mostních opěr bývalého mostu, začala ve mě narůstat neznámá vnitřní síla „dozvědět se víc“. Na místě bývalého nádraží jsem neviděl jen torzo drážních budov či zarostlých svršků, ale vizi velmi živého parního provozu. Představy v mé fantazii přehlušovaly ticho tohoto místa.